Den 71

Ráno jsme zas doufali, že to komáří peklo povolí, ale nepolevilo, spíš bralo na síle. Neuvěřitelný peklo. I když máš na sobě repelent, tak se kolem tebe rojí stovky komárů. Jakmile najdou kousíček odhalenýho těla, tak se přisajou. A dost to bolí.

Bylo dost horko, byly jsme navlečený, potily jsme se. Síťka proti komárům se mi začala lepit na tváře a ty kurvy toho využily a hned štípaly do tváří, no peklo. Šly jsme proto se skloněnou hlavou a přešly odbočku. Šly jsme pak míli a půl z kopce, než Andreu napadlo, že jdeme blbě. Já nevěděla, neviděla, neslyšela, jen mastila, abych z té hrůzy byla pryč. Vracely jsem se do kopce míli a půl v tom vedru, v tom komářím hellu, navlečený jako krávy zpátky k odbočce. To by se člověk zvencnul.

Po dvaceti kilometrech to komáří peklo najednou přestalo. Sem tam jen nějaký zahvízdal kolem hlavy. Bylo to nejrychlejších dvacet kilometrů tady na trailu.

Tak jsme mohly za potokem pořádně poobědvat a odpočinout si. Protože to bylo náročný nejen fyzicky, ale i psychicky. Nemůžeš se zastavit, nemůžeš se napít, vyčůrat. Ještěže jsem už neměla ty srací problémy, protože než si v tom rojení sundat kalhoty, to si raději do nich nadělám.

Pak jsme šly dalších asi 15 km. Bylo to lesem a cesta nebyla moc zábavná. Mně to nevadí, poslouchám audioknihu, ale Andrea z toho byla docela zdrchaná. Žádné výhledy, jen les a stromy.

Taky jsme byly upozorněné, že asi za 20 km je nepříjemný brod Mount Adams Creek. To je řeka, která teče z ledovce. Přes den tu praží slunce, a tak je večer nejvíce vody a ráno nejméně. Takže pokud ten brod chceme v klidu přebrodit, tak nejlépe ráno. A tak jsme stanovaly těsně před tím brodem. Komáři tam byli taky, ale v normálním počtu.