Den 80

Ráno jsme řeku přešly přes takovou velkou kládu. A odpoledne jsme dorazily do Timberline Lodge. Já jsem hororovej maniak. Nemiluju zrovna ty krvavý, jako je Masakr motorovou pilou, to jsem nikdy neviděla. Ale mám ráda ty duchařský. A v Timberline Lodge byl natočený film s Jackem Nicholsonem Osvícení, The Shining od režiséra Stanleho Kubricka podle románu Stephena Kinga, kterýho zbožňuju. Strašně jsem se tam těšila.

Loni, jak jsem šla Slovensko, jsem si od Kinga naposlouchala Prokletí Salemu a pak jsem byla strašně vypsychlá, když jsem to doposlouchala. Měla jsem spát někde v lese a já myslela, že mě tam sežerou nějací upíři. Tak jsem si na letošní cestu žádnej horor nestahovala, ale tady by to asi bylo na místě 😊Ale viděla jsem The Shining několikrát jako film.

Bylo to tam opravdu impozantní a velkolepý. Před tím jsme asi 25 km šly jenom do kopce a v Timberline Lodge nás čekal asi zatím nejhezčí výhled v Oregonu na ostatní kopce. Zdálo se, jako by se na nás valila bouřka nebo průtrž mračen, tak to bylo o to impozantnější. Akorát jak stoupáš do kopce, tak jsi děsně zpocená a nahoře děsně foukalo a dala se do nás hrozná zima, takže nemám moc fotek, jen pár videí. A utíkaly jsme se schovat dovnitř před zimou.

Asi do minuty začalo strašně pršet. Byly jsme s Andreou šťastný, že jsem to stihly tak tak. Uvnitř už byla spousta hikerů a dalších návštěvníků. My jim říkáme mudlové. Hotel je obrovskej. Má několik pater, v každém je nějaký bar nebo hospoda. Já si dala pivo a Andrea kopec horký čokolády a čekaly, až se přežene ta průtrž venku.

Blbý počasí pokračovalo dál, takže jsme se rozhodly, že dál hikovat nebudeme a že tam ani nebudeme spát, protože jídlo, a hlavně ubytování je tam strašně drahý. Je tam sice proslulá speciální snídaně pro hikery. Za 30 dolarů All You Can Eat a všichni se můžou totálně přežrat. Ale mně ty jejich pancaky a wafle nechutnaj. Prostě nedám 30 dolarů za Americkou snídani. Shuttle busem jsme dojely dolů do Government Camp, kde si raději něco nakoupíme a porazíme dál na trail.

Naštěstí v půl páté přestalo pršet a my přešly v suchu na bus. To městečko bylo vlastně jen benzínko krám a pár předraženejch hotelů. Potkávaly jsme tam lidi s lyžema a s lyžákama. To bylo vtipný, protože okolo nás nebyl žádný sníh, ale nahoře na Mount Hut je ledovec a stále se tam lyžuje.

Byly jsme strašně hladový. Ráno jsme snídaly asi v šest hodin. Myslely jsme, že si dáme pozdní oběd v tom Timberline Lodge, takže jsme cestou nejedly. Dorazily jsme tam v půl třetí, ale jak to bylo předražený, tak jsme si nic nedaly. V pět hodin v tom městečku už jsme byly strašně vyhladovělý. Takže Andrea sežrala snickersku, co si koupila, ještě v obchodě, než já zaplatila. A já roztrhala obal a vrhla se na klobásu a žrala přímo před krámem.

Andrea měla ještě nějaký muffin, já s klobásu v ruce a šly jsme na stopa zpátky na trail. Naštěstí nás hned vzal jeden čupr týpek a my se dojedly na camp groundu