Den 105 - 110

Druhý den mě čekal přesun autobusem do Bishopu – jedno z větších měst na hranici High Sierry. Tam jsem se měla sejít s párem Čechů (Jakubem a Stáňou) a s nima pak společně vyrazit do Sierr a přejít je (asi 3 týdny). Nechtělo se mi vyrážet samotné, přeci jenom jsou to nejvyšší hory na trailu, sněhové pole, těžké brodění řek a tak dále….Obecně se do Sierr doporučuje vyrážet minimálně ve dvou. Každý rok tam někdo umře, tak aby vás u toho někdo viděl . Moji novou trail family měl tvořit pár z Chomutova a Dan, mladej kluk co už šest let žije v Americe a živí se jako uklízeč domů.

Do Bishopu jsem jela pře Reno, asi tři přestupy na autobus. Veřejná doprava je v Americe docela na štýru, každý tady má auto a moc spojů není a časy a místa odjezdů se hledají dost na hovno…amíci nemají idos nebo něco podobného. V autobuse musíte platit keš a mít přesnou částku, řidič vám nerozmění. Taky nečekejte že autobus pojede v čas, v Renu měl autobus zpoždění hodinu a půl….Naštěstí jsem na google maps našla o kus dál super mexickou restauraci, kde měli nejlepší tacos jaký jsem kdy měla.

Do Bishopu jsem dorazila v osm večer, došla si nakoupit a vyrazila přes celé město do kempu. Chtěla jsem za ubytování co nejvíce ušetřit. Kemp byl míly za městem a byl docela plnej a rušnej. Ale spala jsem tam zadarmo, páč recepce byla večer i ráno zavřená. Zní to blbě, ale pokud trávíte pět měsíců na treku, a nejste milionář, začnete s placením ubytka trochu vyjebávat…

106:

Ale na další den jsem si už zaplatila hostel = musela jsem si někde dobýt veškerou elektroniku, vyprat si pořádně atd, atd. Našla jsem v Bishopu úplně skvělý místo pro PCT hikery – Eastside Guesthouse & Bivy. Palanda ve sdíleném pokoji za 40 dolců a k tomu pračka zadarmo a velká společenská místnost s kuchyní a lednicí plnou jídla, hiker box a venku hamaky a plynové grily k dispozici. Ráno mi volal Kuba – ten nový kluk co jsem s ním měla začít hikovat, že se blíží do Sierr hurikán Hillary a hurikán ve stanu v horách fakt nechceš. Takže odkládáme odjezd minimálně o dva dny a pak se uvidí. No paráda, co já tady v tý Americe ještě nezažiju..dokonce i hurikán! Odpoledne jsem šla do Vonsu na nákup a už bylo vidět, jak se to sem žene, zvedal se vít a nad horama byly obrovský mraky. Ještě že mám zaplacený to ubytování, říkala jsem si. Todle ve stanu trávit nechceš! Udělala jsem si super večeři = strašně moc zeleniny a luštěnin. Úplně ideální večeře, když spíte ve sdíleným pokoji .

107:

Druhý den mě nová parta vyzvedla v mexickým fastfoodu (oproti americkejm si tady můžete dát i něco zdravějšího a jeli jsme směr Lone Pine -poslední prdel než začnete stoupat nahoru do Sierr. Z hurikánu se vyklubal intenzivní déšť, už od rána pršelo, až chcalo, ale nic víc. Jenže tady na déšť nejsou vůbec zvyklí, takže bylo úplně všechno restaurace, krámy vyplavený. Bohužel to spláchlo i kus silnice, po který jsem se měli dopravit do hor, což znamenalo další minimálně dva dny zdržení, než to opraví .

108:

Další den platit 50 dolců za ubytko, kde se na posteli mačkám s cizím chlapem, se mi platit nechtělo. Našla jsem kontakt na místního trail angela , který nabízí spaní na svým pozemku zadarmo. Přemluvila jsem ostatní a šlo se asi 4 km za město, kde byla úplně nádherná farma s příznačným názvem Hidden Wally. Na farmě spolu žijí dva staříci jeden byl hluchej a druhej skoro slepej a oba dva obrovsky hulej. Mají jednu místnost skoro až po strop plnou hulení. Taky nás na cestu do Sierr pěkně obdarovali .

109:

Za dva dny byla cesta volná a my mohli konečně vyrazit. Je tam trochu problematičtější stop, protože Kennedy Meadows je opravdivá prdel světa, kde se nacházejí pouze PCT hikeři. Měli jsme štěstí, nabrala nás trail angelka která se tam vracela z práce . Konečně podruhé v Kennedy Meadows a dobrodružství může začít. Bylo divný, jak ta minule přeplněná hospoda byla úplně prázdná, nikomu se netleskalo, protože nikdo už nepřicházel . Byli jsme tam skoro sami, spali jsme na terase, večer jsme dali pár posledních piv a jointa od dědků z farmy. Pak se mi děsně podlamovaly nohy- modlila jsem se, aby mě to do rána přešlo, jinak nevím jak s tímdle budu hikovat .

110:

Takže vyrážíme! Do Sierr musíte mít jídlo schovaný v bear kanistru. To je takovej velikej plastovej sud, kilo a půl těžkej, kam musíte nervat úplně všechno voňavýho, co s sebou máte. Nedokázala jsem tam narvat všechno jídlo na 6 dní, natož hygienu, léky atd. V batohu je to pak strašně nepraktický, hodně to tlačilo do zad, ale měla jsem štěstí, že jsem ho natlačila do batohu, ostatní hikeři ho nosí na batohu a to pak dělá úplně debilní rozložení váhy na zádech. Ale bear cany mít musíte, místní rangeři to dost často kontrolují a pak nechcete, aby vám jídlo na šest dní sežral medvěd. První dva dny byli naprosto v pohodě, né moc velké převýšení, pohodová cesta a brody pod kolena. Pro Dana to bylo první brodění v životě a dal to na výbornou. Měla jsem radost, podle informací od ostatních hikerů nás měli čekat komáří nálety, ale zatím se nic nekonalo. Počasí bylo stabilní = pořád krásně, akorát ráno trochu mrzlo, přeci jenom jsem se pohybovali ve třech tisících.