Den 104

Ráno mi zbývalo 15 km do resortu, kterej měl být bohužel zavřenej..kvůli nedostatku personálu mají otevřenej obchod a hospodu až od 16:00… takže nehrozilo točený. Došla jsem tam asi v 11:00 dopoledne. Na to, že to bylo celou dobu z kopce a já vycházela jsem před sedmou, to nebyl zrovna úctyhodnej výkon. Byla jsem už od rána strašně unavená..i když jsem spala dobře. Každou chvíli jsem si musela dávat pauzu a odpočívat, furt jsem měla potřebu zobat něco sladkýho. Takže jsem došla dost pozdě a totálně unavená. Rezort byl zavřenej, ale vede tam silnice, z který se dá dostopovat do Quincy, malýho města asi 20 mil vzdálenýho. Nic mi nechtělo zastavit, tak jsem se rozhodla, že zavolám trail angelovi a požádám ho, jestli by mě neodvezl (kontakt bl na FarOutu). Bez problému pro mě dojel, a když jsem řekla, že jsem hladová tak se mnou zašel i na oběd a nabídl mi, že můžu u něj přespat. Nadšeně jsem souhlasila a já mu zase na oplátku nabídla, že mu k večeři uvařím pravé české jídlo…souhlasil.

Nakoupila jsem tedy červený zelí, brambory, mouku, vejce a vepřový na výpečky. Trail angel , když zjistil, že budu vařit, pozval na večeři ještě část své rodiny, takže jsem nakoupila maso asi pro osm lidí. Příbuzný nakonec nepřišli (prostě Američani), ale s ostatníma hikerama nás bylo taky osm, tak se nic nemuselo vyhazovat. Vepřoknedlozelo! A všichni všechno snědli, tak jim chutnalo! Ale ze začátku na to koukali divně. Chápu, knedlíky v Americe opravdu neznají a myslím, že dušené zelí na sladko-kyselo taky ne. Byla jsem v sedmém nebi...konečně něco pořádnýho k jídlu! Hamburgerama už jsem fakt přežraná.