Den 134 - 136

V Seatlu jsem měla na dva dny koupené ubytko, nějaký hostel vzdálený 8 mil od letiště. Vydala jsem se tam pěšky, přeci jenom jsem 20 hodin strávila v autobuse a chtěla jsem se protáhnout. Cestou jsem nic zvláštního nepotkala, maximálně tam mají podél silnic strašnej bordel. Ubytování bylo v pohodě, měla jsem celej pokoj sama pro sebe a společnou kuchyňku s jídelnou. K večeři jsem si uvařila polévku z konzervy a zalezla brzo do postole. Mám pocit že todle je poprvý po pěti měsících, kdy spím sama v posteli v samostatným pokoji.

Přišel čas se taky oholit. Chlupy na nohách mám už tak dlouhé, že když je chci vtrhnout tak je otočím kolem prstu, mám pocit že budu potřebovat víc jak jednu žiletku.

Následující den jsem vyrazila prohlédnout si Seatl. Mají tu docela jednoduchej MHD systém. Stáhnete si apku do telefonu, zaplatíte 8 dolců a můžete jezdit 24 hodin po městě. Podle google maps se dá v pohodě dostat kamkoliv. Zamířila jsem rovnou do downtownu a chtěla se podívat k moři. Je to tam moc pěkný, ale všude jsou povalující se bezdomovci. Na ulici přímo na chodníku stany…Prostě americká klasika. V přístavu jsem si dala červenej chowder a koukala přitom na moře a žebrající racky. Pak jsem se bezmyšlenkovitě potulovala po městě , ale neměla jsem moc náladu na památky. Ve tři jsem to zabalila a zajela do obchoďáku, kde jsem pro všechny nakoupila podaruňky, převážně instantní bramborové kaše, které tu mají výborné a jedla jsem je celý trail. K večeři jsem si ohřála mraženou zeleninu s koupeným pečeným kuřetem – asi jediná věc, která mi tu fakt chutná a není instantní, dělají ho hodně na sladko a je báječně vláčný a levný – půlka stojí jen 6 dolarů.

Ráno jsem se nasnídala a pobalila všechny věci, vyrazila z hostelu, bych v deset byla na letišti. Odbyla jsem si letištní klasiku a ještě stihla dát poslední pivko v Americe. Tak goodby Ameriko, bude se mi stýskat! Asi jsem si to tu zamilovala- teda hlavně tu přírodu, města jsou špinavý.

Druhý den v jednu odpoledne jsem byla v Praze. Vyzvedl mě Béda a jeli jsme rovnou domů do Salewy, kde pro mě naši připravili hostinu, kterou jsem si naporoučela = vepřoknedlozelo. Jak já jsem se na něj těšila! Přišlo pár kamarádů a všichni jsme se pořádně přežrali. Marta nakoupila nakládané sýry a dvě sklenice utopenců, na ty jsem měla taky obrovskou chuť. Poseděli jsme a když se všechno snědlo a vypilo, šli jsme spát. Po 4 a půl měsíce jsem byla opět ve své posteli. Musela jsem spát s otevřeným oknem, bylo to takový najednou divný neslyšet les, vítr, noční zvěř….Naštěstí jsem už moc nesmutnila. Mám už vymyšlený další výlet, takže nový plánovaní může začít .