Den 4

Start date: Apr 9, 2026, 8:43 PM
Distance: 35 km
Moving time: 7:46
Elapsed time: 11:02
Elevation gain (m): 212.5

Description

Ráno je totální mlha, ze které padá veliká vlhkost. Tak doufám, že to rychle přejde a nebude to tady tradicí.

Po kousku cesty potkávám cyklistu evropského ražení. A on očividně byl taky překvapený, že potkává někoho z Evropy, tak se zastavil a dali jsme se do řeči. Jede z Koreje až do Německa domů na kole. By mě zajímalo, za jak dlouho to zvládne, ale nakonec teda to utíká podstatně rychleji. Já si myslím, že může ujet tak pět až šestkrát víc, než já ujdu za ten den. Takže dá se říct, že za chvilku je z Koreje doma.

Přicházím na pobřeží. Jdu docela hezkou cyklostezkou, ale je dost chladno a fouká a vlhko. Kolem mě se budují nové paneláky. Všude jsou samí dělníci. Tady se vůbec všude všechno strašně buduje, ale na uklízení už jim nezbývá čas. No ne, to zas ne, to nemůžu říct, města jsou čistý, ale jakmile jdete někam za město, do vesnice, tak už je to totální chaos a bordel.

Čeká mě deset kilometrů dlouhý most, tak se na to jdu připravit a koupím si dvě piva v 24/7. Tohle obchody tady jsou de facto na každém rohu, takže s sebou netáhnu vůbec žádný jídlo, není potřeba. A pivo je tady strašně levný, do třiceti korun, a hodně jsem si oblíbila ty jejich párečky. A to jsem si slíbila, že tady budu jíst zdravě.

Tak jo, oblíkám na sebe nepromokavé kalhoty a nepromokavou bundu, protože si myslím, že na mostě bude hodně foukat, a vyrážím deset kilometrů do neznáma. Skrz tu mlhu není vidět druhej konec, takže nevím, co tam na mě čeká.

Nakonec těch deset kilometrů šlapu skoro dvě a půl hodiny, protože foukal silný protivítr a hodně mě to zbržďovalo. Jinak jsem se kochala výhledem na nekonečnej oceán, nebo moře, na druhý straně. Kupodivu to tam vypadá úplně stejně jako na té předchozí straně, nepoznáte rozdíl.

Vyhlídla jsem si pekárničku Bakery, že si zajdu na nějaký dobrý sendvič, a ejhle. Neměli tam vůbec nic kromě nějakého toho jejich rýžovýho pseudopečiva instantního a kafe, takže jsem si koupila akorát kafe a šlapala vesele dál. Bakery mě teda zklamalo. Doufám, že příště až půjdu do Burger Kinga, tak tam budu mít burger.

Začínám si uvědomovat, že až na týpka z Německa na kole jsem tu opravdu jediná Evropanka. To jsem si myslela, že takovejch lidí budu potkávat mnohem víc, takže se nedivím, že mě tady fakt mají za exota. Proto na mě furt tak matlaj. A někteří se mě bojí, hlavně děti. Přede mnou utíkají, asi jsem nějakej evropskej ďábel.

Už se zase blížím k dnešní pětatřicítce, tak koukám, kde bych si koupila na večeři ramen, a valím to do penzionu. Penzion je asi desetipatrový hotel. Mám ocean view a jako předtím s výhledem na moře, který tam není, a je tam jenom obrovská díra plná bahna.

Chvilku potom, co si stihnu zalít ramen, tak na dvě hodinky usínám. Přece jenom ta chůze pětatřicet kiláků denně s báglem je znát velkou únavou, než si zvyknu.

Po dvou hodinách se zvedám, dotlačím půlku polívky. Ty jejich porce tady jsou úplně obrovský. To se prostě nedá celý sníst. A stejně se divím, že ty Korejci, na to jak tady strašně žerou, ale opravdu oni furt žerou, tak jsou hubený. Já si myslím, že je to asi tím, že ty jejich nudle neobsahují žádnej tuk, že vlastně je to strašně sacharidů a voda.

Musím se hodně přemáhat, abych dolezla do sprchy a vrátila se do postele. No, tak už jsem se přemáhat nemusela a o půlnoci dojídám zbytek polívky. A to je pro dnešek všechno.

Comments

No comments for this activity yet.