Den 5

Start date: Apr 10, 2026, 7:10 PM
Distance: 32.7 km
Moving time: 7:05
Elapsed time: 7:47
Elevation gain (m): 324.7

Description

Den 5 byl vyloženě plný kulturních zážitků. Nejdřív jsem se proplétala malejma vesničkama, který možná, až se to tady všechno zazelená, budou i hezký.

Pak jsem šla kolem hřiště, který vypadalo jako golfový. Korejci i hole měli, sázela bych, že jde o petanque, ale bude to nějaká kombinace golfu s petangem dohromady pro důchodce. Tedy místní zábava. Co tady taky chcete dělat.

Pak trail vedl konečně přes aspoň nějakou přírodní památku. Vede kolem zatopenýho lomu, lezlo se takový skalní úbočí, takže kdyby nebyl takovej zkurvenej smog, tak by mohl být i výhled. Ale bohužel ten oceán a ty krásný roztomilý ostrůvky spíš tušíte, než vidíte. Bohužel je tohle způsobený Čínou a těmi obrovskými fabrikami, i když Korea s těma fabrikama úplně nezaostává. Tady je normální, že kolem jedné fabriky jdete třeba deset kilometrů. Ale čím dál jsem od Soulu, tak se to lepší. A doufám, že to bude lepší.

Když už se blížilo 35 kilometrů, tak jsem si našla přes jejich korejský Naver Map ubytko, nějakej beach club za 35 000 wonů, a potřebovala jsem se tam docuknout autobusem. A teď začíná můj divoký korejský příběh.

Samozřejmě popisy zastávky jsou v korejštině, ty jejich hrdlama tělocviky, takže nemáte šanci se v tom zorientovat. Ale když sledujete zároveň Naver Map, tak pochopíte, kde máte vystoupit. Takže já na sedadle pohledem fixovala mobil, v druhý ruce kartičku, tu musíte při vystoupení označit a ona vám to potom odečte podle délky jízdy počet wonů.

Takže já fixuju telefon, kdy mám vystoupit, a najednou si ke mně přisedne Korejec a jestli nechci pomoct s vystoupením, že je teacher, že je guide a že tady provází.

Tak jsem řekla, že to je v pohodě, že vím, kdy mám vystoupit. On se podíval na mapu a říká: „No, já mám stejně dneska volno, tak já vystoupím s tebou, ať víš kde, ať se neztratíš.“ Tak si říkám, tak jako jeho boj, že jo. Asi má pocit, že se tady můžu ztratit, což zase jako můžu. No ale tak jo.

Tak borec se mnou vystoupil a ptal se mě, co tam chci dělat. Já jsem říkala, že mám tady najít to ubytování, nějakej prostě beach club, a on mi řekl, jestli se předtím nechci podívat, že je tady rybí trh.

Tak já úplně jasně, že chci vidět rybí trh. Ty jo, kulturní zážitek. Platýzy, rejnoci, žraloci, chobotnice, všechno chci vidět. No tak mě vzal na ten rybí trh a bylo to opravdu fascinující. Pohled na různobarevný potvory s chapadlama, tykadlama, s klepetama.

A ono to zároveň funguje i jako restaurace. Takže vy si ty mušličky prohlídnete, vyberete si svoji nejkrásnější mušličku a pak vám ji tam rovnou i uvaří. No a borec mi vysvětloval, co dávají, co se tam jí a nejí. A pak že si můžu vybrat, co chci, a on že to nechá uvařit a že to společně sníme.

Tak jsem mu řekla, že vůbec nejsem zvyklá jíst škeble, že my tady máme jako vepřový maximálně. Fuj, kuřecí nežeru, hovězí jo, ale v tomhle se absolutně nevyznám. Nevím, co je dobrý. A že na to nejsem zvyklá. Tak nějak slušně jsem mu řekla, že ne.

No ale borec prostě chtěl, abych asi víc poznávala korejskou kulturu, tak pro mě vybral nějaký věci. No a když začal brát chobotnice do ruky, tak jsem zpozorněla, že to asi potom budu muset jíst, ty vado. A pak bral do ruky šneky a ještě se tam tvářil, jaká je to obrovská lahůdka.

Máš, cos chtěla, Zuzano. Chtělas tady kulturní zážitek, tak si to teď vyžer doslova.

No takže týpek nakoupil strašně chobotnic, šneků. Kdyby to aspoň byla mušle nebo slávka, ale tohle byli fakt nějaký obří šneci.

No a nechal to tam teda uvařit. A máte jako součást toho rybího trhu restaurace, kde se to můžete sníst, takže jsme si sedli. A oni mi vysvětlovali, jak se to jí. Ty vado. Ještě že k tomu je ta sojovka, ta to přebije, a pálivej sosík. Ten si mimochodem musím pořídit domů. To tady mají úplně výborný, to budeme odteď doma jíst s rýží.

No a musela jsem, prostě musela jsem. Takže hlavy chobotnice. A oni to jedí vcelku, nic to nenakrájí. A naštěstí týpek k tomu objednal tady to jejich soju, což je vlastně jejich pálenka z rýže, ale má to 14 až 16 procent alkoholu. Takže je to jako naše víno. A oni to pijou na panáky, jo. Takže jsem každou chobotnicovou hlavu zabila panákem soju.

No a pak přišli na řadu ty šneci. Tak to bylo ještě, vole, horší. Vytáhnete celýho šneka a prosím vás tu prdelku, tu hnusnou, jak má na konci ten hnusnej váček čehosi, tak to je pro ně jako největší pochoutka. To dostává jenom návštěva a host. Takže jsem to musela sežrat.

Tak jsem se držela, abych se nepoblila.

No ten týpek nemohl pochopit, že už jako nemůžu, že už jako nebudu. Oni vůbec tady toho sežerou hodně, asi to má malou kalorickou hodnotu. Ještě mě děsila představa, že budu zítra blejt nebo srat celej den, tak jsem hostinu ukončila, že jako děkuju, že jsem plná.

A odešli jsme a že mě doprovodí na to moje ubytko. Ubytko nakonec byl kemp, ale sere pes, stan mám s sebou, takže beach club je vlastně kemp. Byl teda přeplněnej, Korejci rádi kempují, a mají to teda docela drahý, dvacet dolarů za ten cák. To je doplňková věc, tam prostě platíte za místo, to je stejný jako v Americe.

A ten týpek to s dědečkem usmlouval, že jsem nemusela platit nic, protože jsem z Evropy a tak. No jo, ale očividně asi, když pochopil, že jako stavím stan a že budu jako ve stanu, tak začal plánovat něco, co měl naplánovaný už od začátku.

Když už jsem byla zalezlá ve stanu ve spacáku, tak se na mě jako divně koukal a: „Ty tady jako chceš spát?“ Já říkám: „No. Ty ne, vole, cvičně tady stavím stan?“

No a do prdele. Tak mě začal sbírat věci a že jdu s ním do hotelu, že to zařídil, že tam jako budu spát zadarmo a že budu mít tu sprchu.

No a v tu chvíli jsem si zarazila a uvědomila jsem si, jaká jsem naivní pitomá, že prostě do hotelu s ním nepůjdu.

„But sleep separately,“ jo? Každej na svým. Že vole hovno, nejdu.

No tak se urazil a odešel. A já jsem se modlila, aby nepřišel zpátky.

Naštěstí už potom byl dost ožralej ze soju, takže se té noci už nevrátil. Ale ráno jo. A normálně vyvzíkaný Korejec v 5:30 přesně musel čekat u mýho stanu, až na mě promluví, a „Wake up, Susan, wake up, čeká tě tvoje sprcha. Můžeš se vysprchovat v mým apartmánu.“

A začal mi lézt, kretén, jako do stanu, jakože vstávačka, vstávačka. No myslím si, že když to nedopadlo večer, tak by to dopadlo ráno. Tak mu říkám: „Ani náhodou, kamaráde. Já budu ještě tady spát a do žádný sprchy prostě teď nejdu. Nazdar.“

No tak se zase urazil a odešel.

Tak jsem si říkala, no tak je ráno, je to lepší, než kdyby přišel večer. No za půl hodiny, za dvacet minut se vrátí. Kurva zase. Já si říkám, ty vole, já se ho nezbavím. Já budu mít stalkera tady v té Koreji.

A pak nějak pochopil, že prohrál. A prohrál asi i hodně peněz, jestli říkal, že ty potvory z moře vytažený jsou strašně drahý. A přines mi snídani. Tak jsem si říkala, jestli trošku spravím chuť po tom hnusu. No tak ty krávo, ta snídaně byly smažený krevety.

Tak nic.

A z toho všeho plyne velký ponaučení. Korejský chlapi jsou stejný jako všude jinde. A můžete poslouchat tisíc podcastů, tisíc cestovatelů, co byli v Koreji, a budou vám namlouvat, že ne, že Korejci jsou strašně uctiví vůči cizinkám a že by si nikdy nic nedovolili.

Comments

No comments for this activity yet.