Den 14

Datum začátku: 20. 4. 2026 7:16
Vzdálenost: 29,9 km
Čas v pohybu: 5:59
Celkový čas: 7:12
Nastoupané metry: 142

Povídání

Součástí toho ultra levnýho sdílenýho hotelu byla i snídaně, takže jsem si udělala vajíčka a rozpekla toast. Konečně něco normálního. Pak jsem pokračovala přes Gunsan, hrozně ráda jezdím přes celý město, a potkala jsem trh, takže jsem šla na trh. Ne že bych si chtěla něco koupit, prostě na čumendu, znáte to.

Bylo to zajímavý. Spousta vyvržených ryb jen tak naštelovaných, abyste si je jako krásně prohlídli, a docela to smrdělo, na to, že vlastně ryby podléhají zkáze velice rychle. Tak tam to měli normálně vystavený na stolech bez chlazení, bez ledu, jen tak. Dokonce někteří trhovci byli i na chodnících, protože už se nevešli, takže chodníky byly obsazený babičkama, co seděj a prodávají tam jarní cibulku a jiný bylinky. Dokonce tam prodávali i sušený tresky jako v Norsku nebo v Portugalsku a tady z toho dělají pokrm, jmenuje se to kodari. A to bych se taky chtěla moct dát, já bych si toho vůbec chtěla moct dát, ale zatím jsem měla koule akorát na smažený kuře.

Cestou přes město jsem potkala jedno z dalších naprosto nesmyslných povolání tady, a je to mávačka na auta a klanění se projíždějícím autům. Jako jo, chápala jsem, že oni měli nějakou ceduli, která asi zobrazovala, nevím, jestli pneuservis nebo prodávají nějaký pohonný hmoty, anebo vyráběj auta, ale prostě to tady je, že tam jenom stojíte a máváte na křižovatce na projíždějící auta, kterým je to úplně u prdele.

A vtipný bylo, že oni tu svoji práci berou naprosto vážně. V jejich výrazu bylo vidět, že ani jednou se neušklíbli, ani nezapochybovali o tom, že jejich práce má smysl, a dělají ji vyloženě s úctou, jako kdyby se mazlili s těma autama.

Já začínám mít pocit, že tohle je prostě úchylnej národ. Pak jsem se procházela nádherným bambusovým údolíčkem, kdy ten bambus se tak jako okolo vás zavře. Já jsem si trošku připadala jako na nějaký stezce a bylo to žůžo.

Cestou jsem si všimla, že v dalším městečku je jjimjilbang, nevím, jestli to správně vyslovuju, ale jsou to jejich místní lázně, kde bývá otevřeno 24 hodin a můžete tam přespat v nějaký oddělený nenahatý části. Takže já jsem to od začátku chtěla využít, takže jsem si je vyhledala, bohužel byly jenom do desíti. No takže jsem si musela narychlo v městečku vyhledat ubytko.

A když jsem teda přišla na recepci, paní mi nerozuměla, tak zavolala svýmu šéfíkovi bossovi. A i když na Naver Maps mi to ukazovalo, že je to 30 tisíc wonů za pokoj, tak týpek po mně, jak mě viděl, chtěl 45 tisíc wonů. A já jsem si zase říkala, ty vado, natáhnout mě slušně. Ale když mu teď tady řeknu ne, tak zase hodí za klobouk a půjdu do hotelu vedle, aby nezavolal jinýmu tam samýmu: hele borka, dej to za 50. Takže jsem to vzala, i když mě takhle natáhl. No, jsem kráva, ale ty lázně příště musí.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.