Den 15
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 21. 4. 2026 8:25
- Vzdálenost
- 42,8 km
- Čas v pohybu
- 9:06
- Celkový čas
- 10:47
- Nastoupané metry
- 393,5
Povídání
Ráno bylo fakt mrazivý, teda ty teploty hodně houpou nahoru dolů taky. Ale tím, že bylo chladno, tak se prostě dobře hikuje a já jsem cítila, že dneska tam bude určitě přes čtyřicet. A trochu mě i popoháněla nasranost z předešlého dne, že mě týpek natáh, takže jsem to valila ukrutnou rychlostí a ani jsem moc nefotila. Prostě jsem šla.
A začínám si toho trochu všímat, že mají v Koreji, hlavně mladý Korejci, problémy s nadváhou. A myslím, že to bude tím, jak se sem dostává nebo jak se sem dostala západní strava. Přece jenom po rýži a po těch jejich nudlích, zeleninkách a mušlích nepřiberete, ale když do toho přimícháte hamburgery, hranolky, hot dogy, co prostě ty mladý lidi rádi mají, tak to pak takhle dopadá. A že jsou tady na ty mladý extrémní nároky na vzdělávání, tak kdy se maj hejbat, když se musej pořád učit a jezdit tady všude školní autobusy? Takže ani do školy pěšky moc nechodí. Takže Korejci se svým přístupem pali pali, makej makej makej, uč se uč se, dřisej, dřisej, si zadělávají na nové generační problémy. Ne že bych jim chtěla radit, ale vraťme se k treku.
Cestou jsem potkala osadu hlavávek. Byl to takový houf hájů stromů a jedno hnízdo vedle druhýho. Ty volavky strašně lákaly, řvaly, klapaly a měly tam malinkatý. Což jsem taky poznala tím, že pár jich bylo spadlých na zemi. A ty se nehýbaly a nekdákaly.
No a pak už se nám přiblížila šestá hodina a já jsem zjistila, že bych si měla najít místo na spaní. A zase opět jsem neměla žádnou vodu s sebou, nebo jenom úplně minimálně, protože jsem se blbka pořádně nepodívala do mapy, jestli cestou bude nějaký sídlo nebo tak. Naštěstí mě zachránil hotel, který byl otevřenej, a na recepci měli takovej ten automat na pití, jak vám to dá teplou nebo studenou vodu. No a vedle byla lednice s pivem. No tak ono se to stává zadarmo a já na hotelu si koupila pivo. No ani jsem nekoukala, kolik to stálo.
Jo, a teď přišlo to hlavní: vybrat si nějaký místo přespání. A oni tady zrovna už jako kopce byly, jenomže žádná cestička nahoru ze silnice. A ony jsou to takový neprostupný hustníky takovýho křáčí, co tahá za nohy, a vy se v tom úplně totálně zasekáte. Naštěstí v jednom místě byla cestička, tak já šup nahoru a na vrcholku, na kopečku, jsem si našla úžasný flek chráněný ze všech stran. Takže jsem ledabyle postavila stan, kdyby padala vlhkost a tak, a otevřela jsem si to svý pivo.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.