Den 17
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 23. 4. 2026 1:00
Povídání
Hotel byl úplně v klídku, s takovým malým vylepšením. Když jsem zapnula televizi, tak v ní běželo korejský lesbický porno. To radši ten jejich gay pop než tohle. Ihned jsem to vypla a začala si vybalovat. Najednou začal někdo bouchat na dveře a Korejka si uvědomila, že mě ubytovala ve špatném pokoji. Korejka přiběhla a začala štelovat televizi. Já jsem přesně věděla, co tam šteluje, ale pak, aby to zahrála, tak mi začala ukazovat pokoj.
Já jsem totiž nikdy nebyla v hotelu ani v penzionu, jak jsem v té Evropě. My to tady nemáme. Takže už mi ukazovala varnou konvici, ale pak mi ukázala, ehm, jaksi zapnout vytápění postele a dečky. A to už jsem teda po zbytek večera nevnímala. No a je to strašně příjemný. To je takový moje porno.
Ten dnešní den byl takový hodně pustinou a horama. Byla to příjemná změna. Hodně zelený, hodně stromama, nikde nikdo, ani pole, ani barák. Přírodní rezervace. Ale trošku jsem podcenila zásoby piva a jak jsem se zaradovala, když jsem viděla hospodu. A když si dáte v hospodě pivo, tak vám k tomu vždycky něco přinesou, takže mně přinesli nějaký sušený rybí hřbety. Tady prostě hrozně rádi drtí kosti mezi zuby.
A paní servírka asi myslela, že vůbec nevím, co jim, tak mi na telefonu ještě přinesla ukázat, co to je, a bylo tam v korejštině v překladu napsaný rybí hřbety. To je tak.
No nic. A pak se najednou začali objevovat všude lidi. Šlo to takovou promenádou, takovým lesíkem lemovaným řekou, dokonce řeka tady v té suchý pustině. A já si říkám: ty vole, my jdeme určitě někam ke chrámu, protože takovejch lidí jsem tady za celý tři týdny neobjevila vůbec nikde. No a fakt. Přišli jsme k nádhernému buddhistickému chrámu. Takže já jsem se tam hned někam nasrala a pomodlila jsem se za zdraví pro sebe a pro všechny ostatní, jenom jsem nevěděla, jak se to tady dělá. Takže jsem to musela trošku okoukat, ale nic na tom není. Jenom se musíte zout a furt se klanět, a furt se klanět, a furt se klanět. No tak takhle jsem obešla pro jistotu všechny ty chrámy, zazvonila si na zvonítka a šla dál. Spíš taková komerce pro ně dost, jak jsme se s Bédou dozvěděli. Oni jsou z 56 % ateisti a ten buddhismus tady zbyl asi spíš jenom jako komerce, jako kus historie.
O kus dál, o nějakých 35 kilometrů, byla další chrám a ten byl ještě hezčí. Na něm byl Buddha vytesaný ve skále a bylo to fakt monumentální. A už tam nebyli žádní turisti, protože oni tady moc nechodí a moc nikam nedojdou. No a nebo to taky bylo tím, že už bylo dost pozdě. A do toho národního parku můžete vstupovat, já myslím, maximálně do 9 hodin, od 6:00 od rána. No a tak jsem doufala, že snad nemají po cestě kamery, hlídače, nevím co. A neměli, takže jsem tam někam vystoupila přes takový kamenný žebříky, mosty, někam mezi skály. A někde na nějakým plácku, kde mě nikdo nemohl vidět, jsem si lehla a krásně se vydadinkovala po kultůře.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.