Den 39

Mapa
Předchozí denCelá mapaDalší den
Datum začátku
15. 5. 2026 6:29
Vzdálenost
53,5 km
Čas v pohybu
11:31
Celkový čas
13:19
Nastoupané metry
775

Povídání

Ráno jsem si tak krásně od 5:30 šla pro ledový kafe a někde v 7:30 vidím coffee… zabočím tam a je to sebeobslužný bankomat, vole, sebeobslužný obchod. Chvilku mi to trvá, ale sebeobsloužím se a mám ledový kafe.
Tím, že zase potkávám i v té největší pustině restaurace, který maj každá před sebou velký bazény s tekoucí vodou, kde jsou ryby, krabi, mušle, žáby, švábi, tak si uvědomuju, jak oni jsou extrémně ujetý na naprostou čerstvost. Ale až takovou úchylnou. Oni jsou úchylný na čerstvost tak, že to musí být zabitý téměř přímo před vámi. Nebo těsně před tím, než to konzumujete. Proto tady všude jsou ty bazénky s těma zvířátkama z moře, který oni jedí. A myslím si, že ještě v minulým století to nebylo se zvířatama z moře, ale bylo to s normálně zvířátkama, který tady papali.
Teď se oni navracej, nebo vracejí, nebo vlastně nenavracej. Oni nikdy nebyli na Západě, ale chtěj se hodně podobat západní kultuře, takže už to nedělaj. Ale myslím si, že v minulých dobách tamhle místo rybiček a krabů a žab měli pejsky, kočičky, kuřata a bůhví co jinýho.
Pak kolem mě hrozně krouží auto, který strašně kouří, a když projede kolem mě, tak vycejtím, že je to asi repelent kvůli množícím se komárům, který tady zatím nejsou. Musím zaťukat na zuby. Zatím komáři, takže dobrý jako jo. Nějaký štípance mám, ale rozhodně to není žádná tragédie.
Ve městě jsem si chtěla vybrat restauraci, protože jsem měla hlad, ale žádnou jsem nenašla, tak jsem šla dál. A dala jsem si pivo a bylo mi vlastně dobře.
Pak jsem šla přes pláž. Kde jsem poprvé viděla Korejce se koupat. Ne úplně normálně jako u nás, ale rachat se ve vodě. Samozřejmě byli oblečení od hlavy až k patě v černým a ještě měli deštníky, aby se náhodou neopálili. Ale i tak to pro mě bylo… realita.
No, celej den úplně zajímavej, všechno dobrý, a pak jsem si začala uvědomovat, že už mám asi 45 km a že furt procházím nějakou aglomerací, která asi už neskončí. Protože samozřejmě jsem blbá líná blbka, která si říkala, že až se bude chtít někam ustlat, tak si to někam ustelu do lesíka. Najednou koukáš, že už to nepůjde, že už jsou jenom vesničky, vesničky, města a tovární komplexy.
Takže jsem si uvědomila, že tady už nemá cenu hrát si na hrdinu a utíkat někam do lesa, a bukla jsem si ubytování. No, bukla jsem si ho, když jsem měla asi 48 km, a ještě asi dalších 8 km, než jsem k němu dorazila. Takže jsem ten den ušla asi rekordních mých 56 km.
Přišla jsem neuvěřitelně vyřízená, unavená a hlavně strašně vyhladovělá. Protože když jsem si zrovna chtěla ve městečku dát nějaký žrádlo, tak jsem si nic nevybrala, protože nevím, do jaký kurva hospody tady jít. Všude mají mořský plody nebo kraby. A to já nežeru. A žádnýho Mekáče tady v těch přímořských vesničkách nemaj.
No, takže jsem se nic nežralá. Měla jsem akorát jedno Cornetto a takhle to pak jako vypadá. Takže úplně vyřízenej člověk, místo toho aby si vyčistil zuby a šel se osprchovat, tak jsem si dala akorát obří mega čínskou polívku a bezе.

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.