Den 40

Datum začátku: 16. 5. 2026 7:18
Vzdálenost: 20,7 km
Čas v pohybu: 4:32
Celkový čas: 10:21
Nastoupané metry: 288,6

Povídání

Já, než abych spěchala jen tak, jsem si vlastně uvědomila, že do Busanu mi zbývá nějakých 55 kilometrů a zrovna byl pátek. A jak mi ti minulí týpci sdělili, tak v Busanu je nová atrakce, a je to dronová show. A říká se, vypráví se o ní po celý Koreji, že je to fakt pecka. A já jsem si vlastně řekla, že to chci fakt vidět. Akorát je to jenom v sobotu večer, takže jsem si řekla, že to do Busanu stihnu do soboty večer.

Což bych jako asi stihla, 56 kilometrů jeden den a 50 kilometrů druhej den, ale bůhví, v jakém stavu bych došla a vůbec. Takže dnešní den jsem si začala uvědomovat, že je to vlastně velká píčovina, tak spěchat do Busanu, když je sobota a stejně tam chci na tu dronovou show a chci bejt připravená a chci být v pohodě. Takže se do Busanu dostanu jakýmkoliv způsobem, a nejspíš autobusem. Hlavně abych tu dronovou show stihla.

Takže jsem ušla asi nějakých 15 kilometrů a došla do nějakého zase jejich chrámu. To není tady nic neobvyklýho, maj to všude, většinou je to postavený na nějakým brdu. A v sobotu je tam teda většinou hrozně lidí. Jinak ve všední den tam nikoho nepotkáte. A říkám si, ty vogo, a začnu se už poohlížet, jestli mi odsud něco někam jede. Já chci do Busanu na dronovou show. Já vlastně vůbec nevím, co to je dronová show a jak to vypadá, ale chci to vidět.

Takže jsem si držela palce. Našla jsem si přes Naver mapy cestu do Busanu a tlačila jsem to, abych se tam dostala. Oni tady nemají ty spoje tak, jakoby snadný. Nejsou přímý spoje, tady to je všema možnýma oklikama a se třema přestupama. Ale nakonec jsem se tam dostala a byla jsem v Busanu. Ne přímo v Busanu, ale v nějaké jako daleké, hodně vzdálené části. Ale bylo tam metro. A to bylo pro mě podstatný, že jsem věděla, že metrem se pak dostanu tam, kam budu úplně chtít. A jak jsou to velký města, tak mají extrémně levný ubytování, takže jsem si našla nějaký guesthouse. Jo, sdílený ubytování s jinýma ženama, ale sere pes, a je to třeba kolem jenom dvoustovek za noc. No tak ty vole, neber to.

Jo mimochodem, mají tady v metru naše český trdelníky. Docela mě to překvapilo.

A v Busanu teda bylo úplně neskutečný vedro. Tam bylo takových padesát stupňů ve stínu. A byla jsem tam docela brzo, takže všechny spoje klaply. Hezký ubytování, bylo teda fakt malinkatý a byla jsem na palandě nahoře. Dole byly dvě takový, si myslím, že Španělka a Číňanka. A když jsem vlezla teda nahoru na ten svůj bunkr, tak to vypadalo, že se zboří celej, ale byla jsem hrozně ráda, protože jsem tam byla včas a měla jsem šanci si vybalit věci, převléknout se, osprchovat se a vyrazit směr dronová show.

Ježiši, já jsem tak ráda, že jsem konečně v městě, kde nejsem jedinej Evropan. Je tady vlastně spoustu cizinců a nikdo na mě nekouká jako na dementa, paráda. Stíhám se ještě před ubytováním dát bibimbap a je naprosto skvělej, exquisitní a úžasnej, jenom to tady trošku kazí to vedro.

Pak už se převezu metrem na Gwangalli Beach, kde má být moje dronová show. Procházím se po ní a je fakt nádherná. Je úžasná, je dlouhá, je nádherná, je to písčitá pláž uprostřed megalopole. Je to pro mě nepochopitelný. Vepředu a vzadu jsou mrakodrapy a tam prostě bílej písek, příboj, průzračný moře, kde si lidi piknikujou, cechtají si nohy. No nekoupou se, tady se nekoupe nikde, jsme v Koreji, ale je to obrovskej kontrast a já jsem z toho úplně vyplesklá.

Projdu si tu beach z jedné strany na druhou a pak jsem myslela, že narazím na nějakej trh s jídlem, který mi to ukázalo na mapě. Ale je to tady plný lidí, plný uliček, do toho auta, motorky, motokáry, sidecary, tříkolky, kola, a je už to fakt velkoměsto zaplněný až po tmu, tak se v tom trošku ztrácím. Tržiště s jídlem street foodem nenajdu, takže se už pomalu začínám vracet na místo, kde jsem si vyhlídla, že bude nejlepší koukat na dronovou show. Já jsem si totiž jako kráva myslela, že bude pouštěná z mostu, takže jsem si našla nejpřímější místo, odkud uvidím na ten most, a nakonec to byla velká chyba. Ty drony vlastně přiletěly někde z města, ale to je jedno.

A viděla jsem, že na tu show přicházejí desetitisíce lidí, takže už hodinu předtím, než to mělo začít, jsem si vyhlídla pozici, kde chci být, a nakoupila jsem si hodně jídla a pití, abych tam prostě přes tu hodinu a půl, dvě hodiny vydržela.

Pak se pláž začala plnit lidma, ne teda úplně tam, kde jsem seděla já, ale bylo mi to jedno. A tak jsem pohodlně čekala, až to v osm začne. A fakt to začalo a bylo to úžasné, jenom to prostě bylo někde úplně jinde, než jsem to čekala. Bylo to asi o kilák a půl vedle. Ta pláž má asi tři čtyři kilometry, jo, tak vy si to představte o kilák a půl prostě někde víc doleva. Takže já jsem tu show viděla z boku, ale i přesto byla naprosto fantastická, úžasná, něco, co jste v životě nezažili, jako ještě hezčí než nějakej ohňostroj. Mělo to obrovskou šťávu, i ten jejich k-pop k tomu šel. Byl to neskutečnej koncert prostě světla, barev, zvuku a opravdu i takovýho docela salámistu, jako jsem já, to dojalo, ohromilo, nadchlo. Pecka, bomba, želé. Doporučuju.

No, ale bylo to jen deset minut, takže po deseti minutách byl konec a ty davy se začaly rozcházet z Gwangalli Beach na metro. A i když si myslím, že jsem nebyla úplně mezi posledníma, spíš mezi prvníma, tak metro bylo tak přeplněný, že jsem poprvý v životě zažila něco, co jsem si neuměla představit. A to jsem několikrát v Praze přeplněný metro zažila, ale todle, to si neumíte představit, jak jsou namačkaný ty lidi jeden na druhýho. A Korejky teda, ty se uměj mačkat a uvnitř si kolem rozdávat lokty. Takže pro mě byl zážitek i to mačkání se jako sardinky v metru. A nakonec jsem byla někdy v jedenáct třicet na ubytovně.

A nakonec jsem tam byla jako sama, spolubydlící někde pařily, protože prostě Busan je velký město možností, takže si někde určitě juchaly a dávaly si karaoke a všechno možný, co tady je. A já jsem usnula úplně blaženým spánkem po tom koncertě. A holky obě dvě přišly až někde v šest ráno.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.