Den 42

Datum začátku: 18. 5. 2026 7:58
Vzdálenost: 35,8 km
Čas v pohybu: 7:53
Celkový čas: 10:30
Nastoupané metry: 470,8

Povídání

A to jsem tehdy vůbec nevěděla, co všechno ještě Busan nabízí. Já jsem si po těch dvou dnech připadala úplně maximálně kulturně vyžitá, ty vole, sere pes.

Protože jsem si ještě vůbec nedovedla představit, co se dá ve městě zažít, tak jsem zase nastoupila na trail. A musím říct, že v tom Busanu, ač je to město, tak tam pořád udržujou spoustu parčíků, přímořských parčíků, takže se dá jít i hodně okolo, docela skalnatýma a lesnatýma trailama. Dá se tam fakt zažít i neměstský život. A přitom tady v Busanu končí Namparang, takže půlka Koreje. Když jdete ze Soulu po Saramgil a Namparangu, tak v Busanu začíná Haeparang. Takže tady jsem byla přesně v polovině, tak jsem to tak nějak poloviničkou oslavila.

Nikdo jinej to neslavil a pokračovala jsem dál. Je to vtipný a ve výsledku jsem vlastně celej den strávila jenom tím, že jsem si došla z ubytovny na tu pláž, kde už jsem předtím byla na té dronové show, jak je to obrovský město pro představu. Ale extrémně jsem si to užívala, ten městskej vibe, a přesunula jsem se na jinou ubytovnu, kde jsem se ubytovala s tím, že dobrý, další den už budu z města pryč.

A hodně pozdě večer se tam ubytovala Korejka, která ale naštěstí uměla anglicky. Já nevím, jsem v Busanu, ale jinak do týhle doby to byla opravdu velká náhoda potkat nějakýho Korejce, kterej uměl anglicky. A začaly jsme se bavit. A teď jak jsme se bavily, bavily, bavily, ona mi věštila z karet a nakonec jsme se druhej den domluvily na večeři na korejským barbecue. A to je jedna z věcí, kterou já jsem tady strašně chtěla zažít, ale oni jedí tak nějak jinak, než my si dovedeme představit, že jo. Já s tím mám strašný problémy, když dojdu do restaurace a něco si objednám. Vůbec nevím co ani jak se to jí, takže jsem byla strašně vděčná, že mi ukáže, jak se jí korejský barbecue.

Ale nebylo to stoprocentní, já jsem nevěděla, jestli ona to jenom neodsouhlasila v krizi, protože se pohádala s matkou, a proto spí tady na ubytovně, anebo jestli to myslí vážně, jo.

Jinak celej den úplně úžasnej. Prostě jsem procházela městem, nádherným, fotogenickým, plným mrakodrapů a moře a pláží a všeho. To byla fakt veliká třešnička na dortu, kterou mi asi poslal pán shora, když já jsem nevěřila, že to dopadne, že bych se s ní další den měla setkat. A setkala.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.