Den 54
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 30. 5. 2026 7:22
- Vzdálenost
- 35,4 km
- Čas v pohybu
- 7:41
- Celkový čas
- 12:40
- Nastoupané metry
- 392,3
Povídání
Moje nehty na nohou začínají nabývat obřích rozměrů, jak do délky, tak i co se tloušťky týče. Ráno jsem se chtěla ostříhat, ale ty nehty mi už tak zbetonovatěly, že jsem o ně zlomila kleštičky na nehty, takže jedna noha mi zůstala komplet neostříhaná.
Nevím, jak přesně moje mysl funguje, ale tahle ranní nehoda ve mně vyvolala naprosto silnou touhu dát si dneska konečně toho kraba. Stačí jenom najít tu správnou hospodu, ale to vlastně není moc těžký, protože oni je vystavujou v akváriích před hospodama.
Nakonec se dočkám. Najdu malou hospůdku, kde není ani plno, ani prázdno. Kraby mají v akvárku vpředu, takže mám stoprocentní jistotu, že kraby mají, a když řeknou, že ne, tak kecaj. Ale nemají je v jídelním lístku. Tam mají jenom krabí polívku a krabí rizoto, což mi teda na kraba přijde dost málo, tak se nechám přeložit, jestli by mi teda nenaservírovali celýho kraba a kolik by to stálo.
Jsem rozhodnutá dát si kraba za každou cenu. Cena mě trošku šokovala: 90 000 wonů. To je zatím úplně nejdražší věc, za co jsem tady utratila, byl tenhle krab. Ale já bych se k tomu už nikdy neodhodlala, takže není krok zpět.
No a jako vždycky, Korejci jsou krutý národ. Takže oni krabíka vyndaj z bazénku a dají ho rovnou do vařící nádoby, kde se asi 30 minut dusí. To jsem naštěstí neviděla, jinak by mi ho bylo líto. A mezitím, než se mi udělal krab, mi přinesli obrovský tác se všema možnýma chuťkama i nechutnama. Třeba mi zase přinesli ty hnusný šneky a syrový krevety.
No ale já jsem jenom uďobávala, protože jsem se bála, že celýho kraba nesním. Nebo respektive, že když se přežeru teď, tak pak ho nesním. No a paní mi ho pak přinesla na velikým tácu a když viděla můj zoufalý pohled, jala se kraba porcovat. Já bych si s tím teda vůbec neuměla poradit, ale jí to šlo jako po másle. Zřejmě to nedělala poprvé. Ono se vlastně jí jenom to maso ze klepet.
A musím říct, že to byl zážitek. Musíte si dát kraba, vážení. To bylo lahodný masíčko, opravdu slaďoučký, co se rozplývá na jazyku. Fakt krabí maso je delikatesa. Pak mi nakonec zbyla jen ta hlava, ale mně se do ní moc nechtělo, protože tam plavalo zelený cosi, co vypadalo buďto jako hovna, anebo jako mozek. Ale sousedi vedle a paní hospodská mě donutili to ochutnat. A nebylo to zas tak zlý, jak to vypadalo, ale maso ze klepet bylo určitě lepší. Celkově to byl velice krásný zážitek, který si s sebou nesu a budu si ho ještě dlouho pamatovat.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.