Den 61
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 6. 6. 2026 7:17
- Vzdálenost
- 34,1 km
- Čas v pohybu
- 8:12
- Celkový čas
- 12:33
- Nastoupané metry
- 740,8
Povídání
Ráno už bylo jasno, a tak jsme se se Sofií dohodly, že si hodně přivstaneme a vyrazíme do národního parku Seoraksan, kde mi ukáže svoji nejoblíbenější část. Jelikož byla sobota a ještě nějaký jejich Memorial Day, něco jako naše dušičky, tak jsme čekaly, že všude bude hodně lidí.
Vyrazily jsme už někdy kolem šesté a ze Sokcha tam vlastně jede přímý autobus, který vás vyplivne přímo před branou toho národního parku. Na začátku vás ještě uvítá obrovský sedící Buddha a pak už jenom šlapete podle toho, kterou trasu si vyberete. Mají tam teda i lanovku, protože oni tady milujou lanovky úplně všude. Na tu už byla někdy v sedm nebo v osm obrovská fronta a je to úplně stejný jako u nás na Sněžku. Prostě je to všude stejný, jak v Čechách, tak v Koreji.
Pak jsme stoupaly. Nejdřív to bylo takové pozvolné a asi v půlce začaly být schody a opravdu stoupáte asi hodinu po schodech. Je to asi pět set metrů převýšení a nahoře se vám naskytnou výhledy na Ulsanbawi, takové ikonické místo celého národního parku Seoraksan. Ten národní park je opravdu hezký, protože ty hory jsou skalnaté, takže to působí extrémně divoce.
Zase si ale nemůžete představit něco jako Alpy. Sofie se bála, že tam bude hrozně lidí, ale nebylo. Oni totiž prostě nemají vůbec fyzickou kondici a tohle, i když to byl vlastně krátký trek, nějaké dvě a půl hodiny nahoru a dvě a půl dolů, tak mají problém se někam vyškrábat. Já jsem si nahoru samozřejmě správně donesla pivo a malý prosecco pro Sofii a oni to tady vůbec neznají. Takže na mě Korejci čuměli jak tři na pět. By mě zajímalo, že je to ještě nenapadlo, brát si na vrcholky sklenici piva nebo plechovku piva. Zvlášť když jsou to takoví mistři kopírování.
Pak jsme se vrátily do města. Rozloučily jsme se, protože Sofia musela pracovat, takže já jsem pokračovala dál. Zase hezkýma plážema. Docela teda vždycky, když jsem procházela nějakou vesničkou nebo městečkem, tak jsem se musela ovládat loktama, protože to bylo přeplněný. Tady přes týden je to město duchů, nikdy nikoho nepotkáte, ale jakmile padne víkend, tak všichni jsou všude.
Došla jsem do nějakého surfařského guesthousu. Sofia mi poradila, abych si místo Bookingu pořídila Yanolju, že je to tady mnohem lepší, je tam mnohem víc nabídek ubytování a je to levnější. Takže super, že to vím, ale mohla jsem to vědět dřív.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.