Den 75
Cestou máme nádherný výhledy. Děláme si milióny selfíček. Hold ženský :-))).
Týna zhodnotila, že je to celý jen do kopce...
Ono to tak na horách bývá… Když jdete nahoru, tak je to nekonečný a dole jste raz-dva.
Roviny tady nemají. Nepočítejte s tím, budete zklamaný. Placatý to bylo jenom pár dní okolo Pensylvánie a dva dny v New Jersey.
Ale furt lepší jít po hřebeni, kde to tak hezky houpe, než když cesta vede napříč horama...to je pak peklo.
Těsně před šeltrem míjíme sedlo. Jezdí sem davy lidí, co chtějí navštívit místní nejvyšší horu a zároveň nejvyšší bod na AT =2 025 m - Clingman's Dome, stát Severní Carolina.
Jdeme na hajzlíky natočit si vodu na večer... A opět nás překvapuje Amerika. Záchody tu jsou, ale nejsou zde umyvadla, tudíž ani kde si natočit vodu... šit.
Jdu to ještě zkontrolovat na pánský, taky nic.
Cestou zpět na mě držkuje nějaká ženská…
Prej: „No ladys!“
Já:“ Ale já hledám vodu!“
„N O L A D Y S!“
„Ale já hledám vodu.“
“BUT NO LADYS!“
Prostě pravidla jsou v USA nastavený jasně: Radši chcípni žízní, ale na pány nevstoupíš!!
Týnu hlavně udivilo. Že tolik lidí, obrovský parkoviště a žádný stánek… Jak to?
Velký daně? Jsou líní? Nežerou?
U nás by tam bylo devět Vietnamců se svetříkama, pět párků v rohlíku a stánek s trdelníky.
No nic. S nepořízenou valíme dál, už asi jenom 4 km do cíle. Jdeme po silnici. Je to o poznání rychlejší.
Na místě jsme samy, společnost nám dělají zvědavý srny. Týně říkám ať se nediví, že rády olizují naše čůránky... asi jim chybí sůl.
Daleko pro vodu, opět se nemejeme.
Dokonale hustej les, jako dělanej pro medvědy. Bude dobrodrůžo. Než Týna řekne dobrou už spím.
Komentáře
Zuzana Polanecká
☺