Den 21: Strážnice–Lednice

Ráno jsem posbírala vypraný věci, který jsem sušila… bohužel byly stejně vlhký jako když jsem je večer věšela. Zastavila jsem se v Coopu a koupila si pivko. Cesta měla být dlouhá a bylo jasný, že bude vedro - abych netrpěla žízní.

Cesta vedla kolem Baťova kanálu. To by pro někoho mohlo být ubíjející, ale mě to vyhovovalo. Nemusela jsem koukat na pod nohy a řešit mapu. Prostě jsem vypla a šlo se mi krásně. Pozorovala jsem lodičky a kachny na vodě 😀️

V Petrovicích v přístavu jsem posnídala. Vybrala jsem si lavičku s výhledem na přístavní ruch. Většinou taky snídali a pak vyráželi na lodích nebo kolek kolem kanálu. V Petrovicích jsou známý sklepy - krásně malovaný. Ale musela bych přes celý město a pak zase zpátky, tak sem si řekla že jich ještě uvidim a vyprdla se na to. Měla jsem to asi 19 km do Hodonína přád podle kanálu a pak podle Moravy. V Hodoníně jsem si chtěla dát oběd.

Myslela jsem že to pěkně pofrčí, ale asi na třináctym kilometru mě začal píchat kotník, což mě dost zpomalilo. Chtěla jsem do kempu u Valtic - to mělo bejt přes 40, takže jsem musela dost pospíchat.

V Hodoníně měla být přístavní hospoda. Bohužel byla na špatný straně a nebyl tam most… chtěla jsem přejít po jezu, ale byl tam zákaz vstupu. Kotník mě dost zpomaloval, tak jsem našla kemp asi o 10 km blíž - u Apolóna. Zeptala jsem se místních na dobrou hospodu a poradili mi dobře. Na polední měnu měli hamburgr, takže volba byla jasná. Měli i svoje speciální pivo který bylo moc dobrý, takže jsem si ho nechala natočit i do petky na cestu ☺️

Cesta dál docela ubíhala. Navíc tady na Moravě můžu používat i neznačený cesty na mapy.cz. I ta nejmenší čárkováná je tady široká cesta a dá se po ní bez problémů jít. Ne jako v Jeseníkách kde hromada cest namalovanejch na mapách ve skutečnosti vůbec neexistuje ☺️

Jeden poznatek: “Jakej je rozdíl mezi deštěm a komárem?” “Před deštěm se můžete schovat!”

Čim víc jsem se blížila k Lednici, tim se koncentrace tědlech malejch sviní zvyšovala. Nakonec se to vyhrotilo v aleji před Lednicí. Měla jsem ještě 2 hodiny fóra do zavření kempu a jen 5 km do cíle. Nevim jak se mi to povedlo, ale zamotala jsem se tam. Když se člověk zastavil, tak se na něj okamžitě sesypali. Takže jsem ani nemohla vytáhnout mapy - protože okamžitě ty zkurvený svině začali bodat. S krosnou jsem začala běžet a musela jsem po hlavní abych nepotřebovala hledat v mobilu. Už chápu proč tu všichni jezděj na kole - nestihnou tě totiž doletět a poštípat! Pěšky to je daleko horší.

Do kempu jsem to tak tak stihla - po půl devátý. Paní mi nabídla chatku, která byla jen o kousek dražší než stan, takže nebylo co řešit. V hospodě jsem si daly pivko, utopence a doufala jsem, že se za mnou ty svině do chatky nedostanou. Když jsem se ještě pro jistotu chtěla nastříkat repelentem, byl už skoro prázdnej… a i když jsem se cestou pořád stříkala, stejně si ty svině dycky našly nějaký místečko. Asi by se v tom repelentu musel člověk vykokupat nebo nevim.