Den 20: Šibenický vrch–Strážnice

Nejkrásnější probuzení ever. Svítalo, kolem mě obrovský panorama hor, bylo vidět krásně daleko, slunce ozařovalo louku kolem... bylo to nádherný.

Krásně jsem se vyspala, žádnej jelen, kanec ani ježek mě nebudil a spala jsem celou noc.

V šest jsem si pobalila věci a ve tři čtvrtě vyrazila do Strážnice. Jak jsem si myslela že jsem zašitá a sama… tak asi po 200 metrech na parkovišti byla dodávka, kde spali lidi a za dalších 100 metrů přímo u cesty zrovna lezl týpek ze stanu 😀 Tak jsem mu popřála dobrý ráno a dala se do řeči, ale byl nějakej zmatenej…

Takže se evidentně dá stanovat kdekoliv, některý lidi se s tim hlavu nelámou.

Stezka vedla dál po hranici, pořád příjemně dolu. Čekala jsem na nějakou lavičku, ale pořád nic, tak jsem asi po osmi kilometrech posnídala uprostřed cesty ☺️

Bylo zvláštní, že jsem cestou potkala 5 mrtvejch krtků… jestli tam maj nějakej krtčí koronavirs. Nebo si stavěj krtin uprostřed cesty a pořád je někdo přejíždí… nevim.

Dál cesta vedla strašně divokym lesem, kde se zvířata evidentně lidí vůbec nebojej. Promenádovali se předemnou jako by se nic nedělo. Viděla jsem kuny, zajíce, srnky - který vůbec neutíkali, žáby, ptáky… a nikdo se mě nebál.

Kousek od Šumárníku je oblast, která se jmenuje Čertoryje - jako u nás v Českym ráji. Je to místo plný rozlehlejch luk a sem tam je na nich ovocnej strom. Scházela jsem dolu a kochala se pohledem na nížinu pod sebou.

Měl tam být pramen a docela by se mi už hodil, ale studánka byla vyschlá, jen kolem hrozně bahna. Naštěstí jsem to měla mít už jen 3,5 km.

Ale začalo mě hrozně píchat pod hlavičkam metatarzů - příčná klenba. Takovym způsobem že mě projížděla bolest z nohy do vočí - do nohy - do hlavy - do očí - do nohy… musela jsem si vzít ibáč a modlit se, abych to dolů došla.

Šla jsem do kempu Lučina, kde je obří přírodní koupaliště. V provozu byly jen dvě hospody, tak mě jedna vcucla. Bohužel ceny byly opět vyhrocený. Smažák za 165, takže jsem si dala jen topinku za 80. Naštěstí byla veliká a krásně mě zasytila.

Měla jsem to do Strážnice ještě 9 km a byly teprv tři hodiny, navíc tam nebyl žádný krám, takže jsem pokračovala. Jen jsem se docela bála co udělá noha. Zvláštní - úplně to přestalo bolet. Asi jen rozdrážděná okostice která si potřebovala odpočinout. Těch 9 km uteklo rychle, sice trochu hrozil déšť, ale díky tomu aspoň nebylo vedro a příjemně foukalo.

Strážnice je strašně krásný město s historickejma hradbama - proto asi Strážnice. Je tam jeden kemp rozdělenej na dva. Jeden s chatkama rušnější a druhej úplně klidnej. Paní mě poslala do toho klidnýho. Dokonce měli i pračku, takže jsem si krásně vyprala. Postavila jsem si stan v úplně nejzapadlejšim koutě abych měla klid… načež přijeli 3 auta a postavili si 3 stany metr odemě… v poloprázdnym kempu. Navíc měli každá rodina asi 3 děti. Tak jsem si doprala, usušila a posunula stan o 50 m. Ve městě jsem si koupila víno, takže konečně změna po pivu 😀️