Den 24: Znojmo–Vranov nad Dyjí

Ranní procházka Znojmem - je to nádherný město plný úžasnejch uliček bez aut s krásnejma krámkama a historickejma budovama.

Měla jsem takovou radost, že mě nebolí kotník, takže jsem si prohlídla hrad ze kterýho je krásnej výhled na Dyji a přehradu. Prohlídla jsem si nějakou rotundu tam - z ní je zase krásnej výhled na hrad. Za mě Znojmo je druhý nejhezčí Český město který jsem viděla - po Českym Krumlově 😀️

Směřovala jsem to do Vranova nad Dyjí. Cesta byla pohodová, lesíkama, bez velkýho převýšení... kopírovala Dyji. Cestou jsem nepotkala vůbec nikoho. Mimo sezónu je to Bohem zapomenutej kraj. Nevýhoda zapomenutosti byly hospody - první jsem potkala až kolem druhý hodiny ve vesnici Lukov. Jelikož jsem neměla chuť na smažený sýr, smažený hermelín, smažený řízek, smažený cibulový kroužky… dala jsem si gulášovku. A fakt best gulášovka ever, stála v ní lžice a donesli ji ve velkym talíři, což mam daleko radši než malý mističky. Trochu jsem se rozseděla a když se začali scházet místní na nějakej zápas, závod, nevim… vyrazila jsem dál. Asi dva kilometry za Lukovem došlo k super setkání - konečně jsem potkala někoho, kdo jde taky kolem republiky. Byl sám a spontánně se dal do řeči. Na nohou měl snadále a turistický boty přidělaný na batohu. Zakecali jsme se asi na hodinu. Řikal, že je v důchodu, takže si už může dělat co chce. Šel už několik přechodů - do Santiaga už šel třikrát 😀️

Byl na cestě teprv třetí den - a to z Třebíče, kde bydlí. Nemohl předat moc informací - o spaní, přístřeškách, dobrejch hospodách, pramenech… ale poradil mě, ať se nezastavuju ve Vranově nad Dyjí, kde jsem měla spát. Že to je hrozná komerce a šíleně předražený.

Zbytek cesty do Vranova byl trošku náročnější - po úzký pěšině, po velkejch kamenech… ale zato nádherný výhledy dolu na Dyji.

Vranov nad Dyjí je malá hnusná vesnička… a jediný hezký tam je ten monumentální hrad nad řekou. Chtěla jsem si koupit nějaký vínko na večer… měli tam Vietnamce, ale pán co sundával deštník ale řekl mi: “Néé, máme zavženo.” To je snad poprvý, co jsem zažila Vietnamce zavřený před sedmou.

Naštěstí cestou byla malá benzinka… bohužel měli všechny jen se špuntama a já nemam vývrtku… ale co, nějak si s tim poradim.

Kemp mě hrozně rozesmál. Je to vlastně velká zahrada u domu, ty lidi tam normálně žijou, pěstujou zeleninu, kytičky a na louce před domem si můžete postavit stan 😀️ Je tam i venkovní záchod a sprcha - oboje v jednom exempláři. Ale řikám si, asi dobrej džob na důchod. Spalo nás tam asi 5, každej za 200 a to byl všední den 😀️

Na víno nakonec nedošlo. Byla jsem unavená, dopila jsem poslední pivko, snědla konzervu tučňáka a po půl devátý šla spát. Ono moc stejně nešlo bejt venku, protože tu byly mušky - mikrokurvy, který mě štípaly do obličeje. Akorát jsem teda nevěděla co budu s tou skleněnou flaškou vína dělat.