Den 25: Vranov nad Dyjí–Staré Hobzí

Ráno jsem vstala po šestý hodině a byla ještě mlha. Celý to údolí Vranov nad Dyjí bylo v mlze a sluníčko vysvitlo až když jsem odcházela, takže jsem musela sbalit mokrej stan. Tak to snad vydrží v tomhle vedru jeden den… nebo si ho nechám po cestě někde uschnout.

Cesta dál vedla podhradím, kolem Dyje. Asi po pěti kilometrech byl Coop, tak jsem si pro jistotu koupila petku piva, kdyby cestou nebyla hospoda 😀️

Asi v půl jedenáctý jsem došla do Podhradí pod Dyjí, tam byla zřícenina a hospoda… už z dálky jsem cejtila rajskou. Ale měli otevřeno až od 11 a mě se nechtělo čekat.

Dál měla výst cesta po zelený podél Dyje… na mapách to vypadalo krásně, jen cesta jaksi chyběla. Rozmejšlela jsem, jestli jsem správně, na mapách to sedělo… pak jsem našla i značku na stromě, ale přede mnou byl potok, bahno a strašný křáčí. Vlevo byla Dyje a vpravo cesta ubíhala kamsi pryč, do kopce… Musela jsem se nejdřív brodit bahnem a pak se prodírat křáčím, kopřivama, bodlákama, kaktusama a podobně. Když jsem se prodrala, měla jsem nohy úplně kropenatý… prostě jak řikám, v týhle oblasti turisti nechoděj. Po třech kilometrech naštěstí značka došla na zpevněnou cestu a konečně jsem mohla normálně jít.

Bohužel cesta byla strašně unylá… nudná, nebylo na co koukat. Všude jen pole, sila, kravíny a asfaltka… nic zajímavýho. Maximálně občas řopík a na něm něco vtipně postavenýho - třeba židle, stůl nebo tam měli myslivci posed. A dokonce na jednom řopíku byla postavená chata - taková futuristická. Asi se nějakej mladej architekt pěkně vyřádil 😀️

Ale jinak teda Česká Kanada nic moc. Na kole možná, ale pěšky nuda.

Ubytování jsem si zajistila v kempu u hranic, kterej se jmenoval mastňácky “Letní den”... na stránkách avizovali, že to je kemp opravdu “Holandského typu” a hlavně zaměřený na rodiny s dětmi a firemní akce. Takže mi bylo jasný, že z jedný přiblbý turistky s malinkatým stanem budou mit opravdu radost. Recepce měla otevřeno do deseti, takže jsem nemusela nikam spěchat… chtěla jsem zalízt do nějaký hospody, ale zase to byl strašnej prdelákov - nic tam nebylo.

Cestou asi po třetí hodině byl otevřenej Coop se stolečkem. Takže jsem si koupila vychlazenou dvanáctku, že si ji vypiju u stolečku jako pivní mušky u nás na vesnici… jako nebožtík Brož a spol. který dycky popíjeli u nás před Coopem. A dá se říct, že i když nebylo točený, tak jsem se cejtila jako v hospodě 😀️ Ale tenhle nápad mělo evidentně víc místňáků, takže se postupně začali scházet ty mušky a další pochybný existence… radši jsem rychle docukla pivko zmizela.

Když jsem byla asi deset kiláků do kempu, mělo to bejt přímo po žlutý… akorát ta žlutá tam prostě nebyla… nikde. Jen nějaká červená, ale ta vedla jinudy. Do kempu jsem se prodírala úplnou pustinou… deset kiláků nic nebylo. Dost jsem se divila, že tady někde má bejt fungující kemp, navíc “Holandského typu”, vhodný pro rodiny s dětmi a firemní akce. Pak už jsem kemp z dálky viděla, akorát přede mnou bylo hrozný křáčí… a Dyje 😀 Po chvíli jsem uviděla malou cestičku vedoucí křáčím: “To musí výst do kempu.” Vedlo, ale přes provazovou lávku nad Dyjí. “Prosimtě to bude v pohodě.” Nebylo. Když jsem na ni vlezla, rozkejvala se takovym stylem, že jsem se fakt lekla. Málem jsem skončila v Dyji. Nakonec to dopadlo dobře, ale lidem z kempu jsem stropila docela divadlo… samozřejmě všichni koukali kdo to přichází s takovou krosnou po provazovym žebříku. Zejtra po tý lávce už nejdu!

Kemp byl fakt strašně hezkej - pro rodiny s dětma. Byly tam skákací hračky, hospoda, krámek, dřevěnej hrad, velký pískoviště… a samozřejmě řvoucí děti 😀

Pořád jsem dumala co to znamená to “Holandského typu” až po chíviji jsem na to narazila - na hajzlikách hrála celou dobu hudba - klavírní koncert 😀

Místo na stan jsem si vybrala stranou, abych byla trochu dál od dětí 😀️ Začala jsem stavět stan a najednou jsem ucítila “schnilý krysy” nebo prostě rozkládající se mrtvolnej puch… ájé, to bude nějaká myš, veverka nebo něco. Pak mi došlo, že to je můj stan. Tak jsem ho postavila, věci nechala před nim a šla na sociálky nabíjet powerbanku… dvě a půl hodiny jsem čekala před nima, než se mi nabije elektronika (protože bez map jsem úplně ztracená) a vysmrádne stan… tady se hodily dvě plzně, co jsem si koupila na recepci 😀️

Asi protože je přes den tak vedro a já nechodim skoro na záchod, tak v noci mě to v jednu ráno vzbudilo… došla jsem na sociálky, který pořád hrály… a rozmohl se u mě takový nešvar - než jsem si zula boty, stihla jsem si namazat chleba s paštikou a sníst ho 😀