Den 27: Nový Bystřice–Veveří

V hotelu jsem vstávala ve 4:45, protože jsem chtěla do 12 dát největší porci kilometrů - než se udělá nesnesitelný vedro. Proud samozřejmě stále nešel, takže powerbanka byla nabitá jen z půlky. Sbalila jsem si věci (konečně pořádně vysušenej stan) a šla jsem dolu, kde už kuchařka připravovala snídani, kterou jsem sice měla zaplacenou, ale byla až osmi a to bylo strašně pozdě. Čekalo mě 50 km jihočeskejma rybníkama a předpokláda jsem, že tam moc stínu nebude. Kuchařce jsem řekla, že se strašně omlouvám, ale vyrazila jsem pojistky - aby to někomu řekla až přijde, že já už musim jít. “No ale já Vám tady připravuju snídani.” Koukala jsem na ty obří párky, ale omluvila jsem se, že už prostě musim jít. “No tak já Vám je zabalim na cestu.” A zabalila mi ty párky, chleba, rohlíky, paštiku, cherry rajčata, okurčičku a ještě jabko mi tam přidala ☺️

Jak se šlo najednou zvesela - s vidinou párečků ke snídani. Střihla jsem to kolem golfovýho resortu Peršlák do Rakouska. Šlo se moc krásně. Hezkym lesem, kde byly velký balvany jako jsou v Jizerkách. V Rakousku byl neuvěřitelně velkej golfovej resort. Asi tři kilometry jsem šla podél golfovejch hřišť. Součástí byly i takový apartmánky se slunečníma terasama, kde se už zahřívali důchodci... a s podzemníma garážema. Viděla jsem jak z těch garáží vyrážej důchodci 70+ na golfovym vozíku a celejch 200 m odvážej bagy na hřiště ☺️ Vozejků tam bylo asi 20, takže takhle si tam staříci popojížděj mezi hřištěma, aby se s tim nemuseli tahat ☺️

Sešla dolů z náhorní plošinky Česká Kanady mezi jihočeský rybníky. Bylo zase krásný, jak se proměnila krajina. Les byl spíš borovicovej, prořídlej a samý rovinky. Přesně v půl dvanáctý jsem se ocitla v malý vesničce, kde byla restaurace s rybíma specialitama. Nebylo nad čim přemýšlet a zamířila jsem na rybí hody ☺️ Dala jsem si kapří hranolky, protože jsem je ještě neměla a několikrát jsem o nich slyšela. Bylo to fakt moc dobrý. Když jsem přišla do hospody, byla jsem tam jediná, ale než mi přinesli jídlo, úplně celá se zaplnila cyklistama… a všichni si dávali kapří hranolky.

Najedla jsem se, dala dvě piva a pokračovala dál. Naštěstí nebylo takový vedlo, jak jsem se ráno bála. Docela pofukovalo, takže to bylo v pohodě.

Moje cesta vedla do Novejch Hradů. Nejdřiv jsem chtěla spát za městem v nouzovym nocovišti. Ale pak jsem si vzpomněla, že když jsem tam byla s Danuškou, v poledne na náměstí chlastali smažky a dělali tak hroznej bordel až na ně přijela policie. Trochu jsem se bála aby se v noci nepřemístili na to nocoviště, takže jsem se rozhodla pro kemp.

Když jsem přišla do kempu, správce tam bohužel nebyl a po telefonu se omlouval, že mi nemůže prodat žetony do sprchy a budu ji muset mít studenou… ale já jsem pro tyhle případy už dávno vybavená a mam zásobu žetonů v peněžence. Bohužel - jako tradičně - sprcha byla studená i s tim žetonem 😀 A aby toho nebylo málo, tak na sociálkách nefungovala elektrika a já si tak neměla kde dobít.