Den 28: Veveří–Jelení vrch

Byla jsem rozhodnutá, že si nedám takovou porci kilometrů a chtěla jsem tak maximálně 30. Na mapě jsem našla krásnej přístřešek na Jelení hoře, kterej byl přesně 30 km, takže cíl byl jasnej.

V Horních Stropnicích jsem si koupila tři litry vody, protože bylo jasný, že mi hrozí její nedostatek. Vyškrábala jsem se na Dobrou Vodu, kde je úplně neuvěřitelně krásnej kostel. Fakt jedno z nejhezčích míst s kostelem, který znám. Je tam nádhernej výhled na okolí a kostel je neuvěřitelně krásně vyzdobenej. Je tam velmi silný energetický místo - brněli mě z toho malíčky a dlaně. Taksi jsem si chtěla chvíli sednout a nechat přírodní energii léčit moje bolístky - bolavej kotník, záda a tak. Akorát že naproti v hospodě měli držkovou… hádejte co zvítězilo.

Ta držková stála za houby. Byla hrozně řídká a místo majoránky tam byla bazalka. Paní asi vařila podle Babicy: “Když nemáš kočku, dej tam psa!” A chleba byl plesnivej.

Dál jsem pokračovala do Hojný Vody, kde je krásnej zvon a zase neuvěřitelný výhledy. Odtamtud jsem šla na Žofín, což je prales a myslim že i nejstarší přírodní památka u nás. (Pozn. Béda: Dokonce je to nejstarší rezervace v pevninské Evropě)

Před Žofínem byla hospoda, takže jsem si opět dala polívku a pivo. Ať jsem, kde jsem, tak mě pivo a polívka vyjde na stovku - zvláštní. Naštěstí teď ta čočková stála za to ☺️

Prales byl hezkej… akorát se nedá projít skrz a obchází se jen okolo. Je tam spoustu stromů a klád porostlejch mechem, na zemi je vzrostlá tráva a vypadá to jako Hvozd z Pána prstenů. Na konci byla další hospoda… která mě taky vcucla, ale řikala jsem si, že už naposled. Takže třetí polívka, třetí pivo a třetí stovka 😀

Tím, jak člověk jde a celý ty dny nikoho nepotkává, tak potřebu vykonává stále blíž a blíž k cestě… jednak chce ušetřit další kroky navíc a taky čím hloubějc do lesa, tím víc houští a větší riziko poštípání zadní části těla. Ono to desetkrát vyjde, ale po jedenáctý se kolem prořítí 20 důchodců s elektrokolama 😀

Pokračovala jsem dál hezkou přírodou, až jsem se vyškrábala na Jelení vrch, kde je krásnej přístřešek. Byla tam velká tabule s popiskama hor, bohuže to bylo celý zarostlý, takže nebyly výhledy.

Přístřešek byl úplně v řiťó, takže jsem neměla obavu, že by mě někdo v noci rušil. Navečeřela jsem se, rozdělala spaní a v devět jsem ulehla. Světe div se, zrovna když jsem skoro usínala, přišly dvě holčiny - na těžko. Vlastně jsem měla radost, že si budu mit s kým popovídat. Uskromnila jsem se a nabídla, že se vejdou. Holky ale měly hamaky, takže si je šly nejdřív přidělat… ale slíbili, že si přijdou pokecat. Bylo to strašně fajn. Holky byly z Prahy Obdarovaly mě pivem a kecali jsme až do půlnoci. Pak jsem teda zavelela ke spánku, protože jsem chtěla vstávat v pět.