Den 29: Jelení vrch–Vyšší Brod

Spaní na Jelením vrchu bylo parádní… v pět ráno jsem vstala, všechno pobalila a vyrazila směrem na nejjižnější bod ČR. Holky v hamakách krásně pochrupovali ☺️ Pod vrchem byla krásná studánka, takže jsem doplnila vodu a nemusela mit strach, že budu žíznit. Cestou dolu jsem potkala ještě jeden stan… já si zase myslela, jak jsem zašitá a ono nás tam spalo celkem dost.

Cestu jsem zase vybrala přes Rakousko - skrz městečko Leopoldschlag. Ve městečku měli malý obchůdek, takže jsem si koupila rakouský pivko, rakouskou klobásu a rakouskej sejra ☺️ Na náměstíčku jsem posvačila - klobása a sýr super, ale tamní pivo stojí za hovno.

Z Leopoldschlagu jsem zamířila zpátky do Čech. Krajina byla příjemná, ještě nebylo takový vedro. Došla jsem do Českýho Heršláku, což je teda fakt hnusný místo.

Už začínalo bejt dost nechutný vedro, tak jsem doufala, že v Dolním Dvořišti si to největší vedro odbudu v hospodě. Na mapě byly asi tři. Když jsem přišla na náměstí, tak se tam poflakovala hromada cyklistů s pleškama. Trochu mě zamrazilo, tady hospoda asi nebude… a taky ne - všechny byly zavřený. Stejně jako všichni ostatní jsem tedy zamířila do vietnamky, koupila pivo, jídlo a schovala se do stínu pod stromy. Pobědvala jsem vlašák, klobásu, sýr a dvě kuželky - stejně jako ostatní poflakující se cyklisti 😀

Bylo fakt vedro, vzduch se ani nehnul, ale nedalo se nic dělat. Měla jsem to mít zase přes čtyřicet kilometrů. Plán byl dojít do Vyššího Brodu do kempu. Ale už to bylo jen kousek na nejjižnější místo Český Republiky, tak jsem vyrazila.

Cesta byla moc hezká, ale jelikož jsem trochu jantar, tak samozřejmě tři kiláky před nejjižnějšim bodem jsem to zblbla. Místo abych odbočila doleva jsem pokračovala rovně do kopce. V půli kopce jsem to zjistila, ale už se mi nechtělo vracet, tak jsem koukla do map, kde byla louka. Pokračovala jsem dál a chtěla to střihnout po tý louce. Hmm… nebyl to úplně dobrej nápad. Louka mi byla asi až po hlavu, jak byla vzrostlá. Asi kilák jsem se prodírala šíleně vysokou trávou, abych se dostala na tu správnou cestu.

Nevim jesli mě něco poštípalo, nebo nějaká jedovatá tráva mě sesekala… mam spoustu puchýřů na levym boku. Takže buďto nějaký mušky, jedovatá rostlina… a nebo se mi vysypal pásovej opar.

Dorazila jsem teda na jih všech jihů v Čechách a vyfotila se. Už bylo dost pozdě, ale už jsem to měla už jen devět kiláků do kempu. Rychle jsem posvačila a namířila si to nejkratší cestou do kempu.

Kemp byl z půlky narvanej. Už z dálky byl slyšet hlahol. Všichni byly strašně vožralý. Teklo pivo, víno proudem, semtam se někdo válel po zemi. Všude byl hroznej bordel od nedopitejch piv, plastovejch kelímků a petek. Když jsem přišla na recepci už zavírali, ale řekli mi, že si to můžu postavit kde chci a zaplatim to ráno - budou tam od sedmi.

Sedla jsem si do hospody, kde bylo strašně vožralejch lidí, dala si pivko a poprosila servírku, aby mi vrátila nějakou dvacku na sprchy. V kempu bylo strašně lidí, ale byl docela rozlehlej, takže se dalo najít místečko u stromečku s kamenem, kde jsem si postavila svůj pidi stan a byla tam hezky zašitá. Šla jsem se osprchovat a když jsem se vrátila, tak METR od mýho stanu zaparkovalo auto. 🤦 Já vim, že je fakt malinkatej, ale asi teda i neviditelnej… Navíc dělali neuvěřitelnej bordel. Z rádia jim furt řvalo cosi trapnýho jako Evropa 2… do toho se pokoušeli rozdělat oheň, skautíci, vůbec jim to nešlo - naštěstí, jinak bych se bála o stan. A měli takový debilní kecy. Ani to nebudu publikovat, protože to nejde prezentovat před desátou… a ty pindy šly spát až ve 4 ráno. Takže jsem byla totálně nevyspalá a ráno jsem měla chuť jim to tam všechno rozkopat.