Den 30: Vyšší Brod–Frymburk

Ráno jsem teda vstávala úplně nevyspalá a bylo mi jasný, že toho moc neujdu. Navíc se mi úplně vybila powerbanka. Dvě hodiny jsem čekala na sociálkách, než se mi to aspoň trochu nabije. Nepochopila jsem to - kemp pro tisíc lidí, jedny hajzlíky, jedny sprchy a JEDNA zásuvka… a ještě k tomu v takový výšce, že mi nedával kabel a vypadolo to, že tam budu muset ty dvě hodiny stát s powerbankou v ruce. Naštěstí jsem našla nějakou židličku zahozenou v křoví a položila to na ní.

Bylo jasný, že nemůžu jít Šumavu s vybitou powerbankou, musela jsem si zařídit ubytko a dát ji na celej den nabíjet. Chtěla jsem jít po červený přes Vítkův kámen a dál pokračovat po německý straně, jenomže tam žádný ubytko neni nebo patnáct set a víc za noc, což se mi absolutně dávat nechtělo. Na český straně je toho ubytování hromada, takže jsem si našla kemp s chatkama ve kterejch je elektrika, za dvě stě pade na noc.

Vyrazila jsem podél Lipna. Bylo to docela hezký. Po tý straně co jsem šla já je celou dobu cyklostezka, takže člověk vůbec nemusí po silnici. Byl víkend, ale červen - ještě nejsou prázdniny… a tam je teda neuvěřitelně lidí. To je hlava na hlavě. Kempy už z půlky plný. Nedokážu si to představit v hlavní sezóně o prázdninách. To musí bejt strašný. Lipno je fakt krásný, ale já bych tam na dovolenou nejela - z důvodu toho množství lidí.

Kolem jedenáctý jsem přišla do Lipna nad Vltavou a zamířila do hospody na oběd. Našla jsem velkou hezkou hospodu s Plzní a hlavně zásuvkama u stolů. Hrozilo, že se mi cestou vybije mobil a já nenajdu kemp ☺️ Sedla jsem si, dala pivko a číšník mi donesl jídelák. Bohužel jsme v turistický oblasti, takže žádný jídlo nebylo pod dvě stě osmdesát… Hmm… tak si dám asi jen polívku. A budou na mě koukat jak na socku… už jako socka vypadám. Naštěstí číšník byl moc milej a když viděl pocuchanou turistku, tak mi rovnou řekl o dvou hotovkách - tuňákovej salát a kachnu se zelím, takže volba byla jasná - dala jsem si kachýnku se zelím. Dlabala jsem to asi hodinu, jak to byla velká porce, takže se mi stihnul nabít mobil a trochu powerbanka.

Vyrazila jsem dál podél Lipna. Do kempu jsem dorazila brzo - měla jsem to něco málo přes 20 kilometrů. Dala jsem si nabíjet věci a vyrazila se koupat s ostatníma na pláž. Voda byla příjemně osvěžující. Nebyla nijak extra teplá, ale ani ledová, aby se do ní nedalo vlízt. Jako neni to baknitej Žabakor, ale čekala jsem, že bude průzračnější a čistší. Po koukpačce jsem se ještě příjemně rozležela na pláži. Obloha se zatáhla takovou šedivou clonou, takže sluníčko nepálilo, příjemně pofukovalo a dalo se dobře vegetit.

Po koupačce jsem vyrazila do hotelový restaurace, protože to bylo jediný místo s WiFi a já si chtěla postahovat nějaký audioknihy - Tanec s vlky, Sedm let v Tibetu... abych měla co poslouchat po večerech nebo v nudných pasážích - i když to asi na Šumavě nehrozí. Když jsem tak seděla u piva a stahovala, volali naši jestli jsem u Lipna, že za mnou v deset přijedou. To byla pro mě úplná novina a měla jsem z toho obrovskou radost, protože jsem to vůbec nečekala. Když jsem všechno postahovala, šla jsem do sprchy a snažila jsem důkladně odrbat všechnu špínu, zbytky kůže a všeho možnýho, aby se naši tolik nevyděsili. Ze sprch jsem vylezla asi v devět. A s hrůzou jsem zjistila, že na stolečku před mojí chatkou a na mojí terase se objevilo pár totálně ožralejch týpků. Jako by se nechumelilo si na moji terasu donesli pivo, víno i jinejch chlast a kempovali tam. Myslela jsem že jim bude stačit když se proderu do chatky - dojde jim, že tam někdo bydlí, seberou se odejdou. Ne-e. Byly tam dál, ani se nehnuli. Normální hovada vožralý… hneda po feťácích moji nejoblíbenější. Velice slušně a mile jsem je poždala, jestli by nemohli jít o kus dál, že jsem si chatku zaplatila a za chvíli mi přijedou rodiče. Načež si jeden z týpků vytáhnul spacák a vlezl do něj. No ty vole! Jeho střízlivější kamarád říkal že jo, jo, jo… dala jsem jim nějakej čas a doufala, že se přesunou o kus dál k jiný chatce, která fakt neni obydlená.

Když přijeli naši asi v půl desátý, tak jsme se dlouze objímali. Řikala jsem, že se mi před chatkou zabydleli ožralý týpci a nemůžu je dostat pryč. Máma v ráži šla se mnou to vyřešit. Mamka rázně, ale slušně je poprosila aby šli pryč… ten co byl nejvíc vožřelej vstal, že jde tý kundě rozbít hubu. Jeden z těch střízlivějších se ho snažil z tý terasy zvednou a odvýst, ale týpek byl strašně agresivní. Ten střízlivější řekl jestli mu dáme patnáct minut, že ho nějak zpacifikuje a odvede... a fak se mu to povedlo. Místo na mý terase spal za mojí chatkou… ale pokrok, nemuseli jsme ho překračovat 😀

S našima jsme povídali jak se měli na dovolený, jak se jim strašně líbilo Slovinsko a jaký to bylo v Chorvatsku. Já povídala zážitky z poutě. Hospody už byly zavřený, ale naši měli zásobičku vína. Přivezli i zbytek chorvatskýcho chleba, takže jsme popíjeli víno a jedli chleba s lančmítem. Táta šel brzo spát, protože měl druhej den řídit domu. S mamkou jsme si povídali asi do půlnoci - to už jsem musela taky, abych něco zítra ušla.

Měla jsem trošku strach z toho agresivního týpka za chatou, tak jsem měla zamčeno a zabedníno i když tam byl docela smrad z mejch věcí a horko. Ještě že jsem to udělala. Týpek se někdy v noci vzbudil a lomcoval nám s dveřma. Nevim jestli si to s náma chtěl vyřídit, nebo si myslel že to je jeho chatka, nebo jen hledal hajzlíky.