Den 35: Nýrsko–Babylon

Ráno jsem se probudila krásně vyhajaná, jen mě trochu znepokojovalo hejno škvorů nad mojí hlavou… naštěstí byli zvenčí. Pršelo, ale spala jsem vedle altánku, takže jsem si mohla všechno v klidu a v suchu sbalit ☺️

V Nýrsku jsem rovnou zamířila do lékárny pro ibáč, protože jsem sračka a prostě to bez něj nedám.

Z Nýrska jsem zamířila do Kdyně a dál Českym lesem až do Babylonu. Původně jsem měla dojít až do Rybníku - rekreačního areálu, nebo spát někde pod širákem. Ale celej den mělo pršet, takže zvítězil kemp. Je trochu z ruky, ale v Českym lese moc kempů neni. Spíš vůbec žádnej. Cestou mě Českej les začal ohromovat. I když mžilo, tak ty výhledy zpátky na Šumavu a dopředu na kopečky byly úžasný. Možná to bylo i tim, jak míhající se mraky dávaly všemu nový barvy a nebe se pořád měnilo... Lesy byly divoký, porostlý mechem a dokonce bylo vidět, jak rostou houby. Musela jsem trochu potlačit svoji houbařskou vášeň, protože bych s nima neměla co dělat.

Dorazila jsem do Kdyně v čase oběda. Město neni moc zajímavý, jen je zasazený do hor - do krásnýho prostředí. Českej les jsem si pro sebe pojmenovala “Malá Šumava”. Na náměstí byla hospoda, tak jsem zamířila rovnou dovnitř. Hlavně abych si dala nabít mobil a powerbanku. Venku to vypadalo na nějakou bouřku… doufala jsem, že to přijde a odejde než vylezu z hospody. V hospodě měli spoustu hotovek a zase vyhrála dušená mrkev s vepřovým a bramborama.

Když jsem vylezla ven, byla docela kosa. Zimou se mi postavily chlupy na nohách… a já jsem si uvědomila, že už jsem zarostlá jak Ezau… nebo Ezop. Při další sprše se budu muset zaměřit i na to ☺️

Kdyní prochází strašně rušná silnici. Jeden kamion za druhym. Naštěstí jsem mohla z toho pekla rychle zdrhnout. Dál už se cesta vlnila vesničkama… bohužel už nebyla cestou žádná hospoda. Teploty se docela střídaly. Když přicházel déšť, dost se ochladilo a musela jsem nasadit pončo. Pak se zase vyjasnilo, bylo vedro a pončo muselo dolu. Takže to byl den… takovýho oblíkání a svlíkání.

Když jsem přišla do osady Babylon, nejdřív mě uvítal velký koupací areál. To je vlastně velkej rybník... ale čistej. Se spoustou pláží, různejch přístřešků a prolejzaček pro děti. Bohužel kvůli koroně tam vůbec nikdo nebyl, jenom jeden odvážnej plavec… asi terénoval na triatlon ☺️ Dál tam byla asi miliarda stánků, kiosků, hospod… něco jako lázničky… bohužel všechno prázdný, pustý, zavřený.

Kemp byl prázdnej, ale obrovskej. Byla jsem domluvená, že mam přijít ke kiosku, pokud na recepci nikdo nebude. Nebyl. U kiosku mě uvítali dva bodrý týpci. Veselý ☺️ dala jsem si pivko a šla si postavit stan. Byla jsem ráda, že taky jednou neplatim za mikro stan a jednu osobu přes dvě stovky ☺️

Sprcha byla v ceně, takže jsem se těšila, že budu mit teplou sprchu, která bude trvat dýl, jak minutu a půl. Samozřejmě to mělo svůj háček. Sprcha byla na ťuflík co se musí zmáčknout a teče to jen chvíli, pak se musí zmáčnout znova… jenomže jedno stlačení vydrželo asi 5 vteřin, takže se člověk mohl sprchovat jen jednou rukou. Naštěstí jsem to vymyslela tak, že jsem tlačítko stlačila zádama a mohla se jakš-takš osprchovat.

Dostala jsem chuť na nějakou šílenou hospodskou prasárnu. Šla jsem ke kiosku, ale pán mi nabízel poslední klobásu... do toho se mi nechtělo jít - měl ji tam asi celej den a bůh ví kolik much ji navštívilo… pak už měl jen utopence… ale chuť byla veliká, takže jsem si dala utopence, pivko k večeři a byla náramně spokojená.

Tentokrát jsem byly vzorná a po večeři jsem ještě hodinu a půl čekala před hajzlíkama, než se mi nabije mobil a powerbanka.