Den 36: Babylon–Pleš

Ráno jsem se vzbudila a místo škovrů mě přívítalo na stanu spoustu bobků - který byly tvořený slimákama… a tentokrát nebyly jen zvenku, ale i zevnitř! Nechápu jak tam nelzli… asi jak pořád vstávám na záchod. Nevim čim to je, přes den skoro nečůrám, ale v noci musim aspoň třikrát. Při balení věcí jsem proto musela všechno řádně odslimákovat… a nejen odslimákovat, ale oni taky dost serou, takže jsem měla celej stan posranej! Doufám, že se ten stan dá hodit do pračky, nebo aspoň do čistírny, protože jinak jsem zvědavá, kdo by tam - kromě mě - ještě vlezl… Když jsem odslimákovala stan a sbalila ho, ty kluzký svině mi vlezly na jiný věci… a než jsem je odlimákovala, zase byly jinde! Takovej nekonečnej proces. Takže počítám s tim, že mam v batohu zabalenejch několik slimáků… Ty kurvy mi nalezly i do bot! Nejdřív jsem si hrála s myšlenkou, že je tam nechám a budou působit jako změkčovač - hlavně ve šipičce… ale takový hovado zase nejsem a poctivě jsem je z těch bot vyškrábala.

Vyrazila jsem přes Trhanov a Chodov a musim říct, že Českej les je fakt nádhernej, pořád je na co koukat. Spousta nádhernej rybníků, kopců, lesů, luk, palouků, potůčků, tůní… pořád je na co koukat. Když člověk vyleze na kopec, jsou nádherný výhledy do krajiny… byly vidět už Krušný hory. A nemusela jsem si dělat takový starosti se zásobama, protože v každý pidi vesničce maj pidi vietnamku. Ne jako v Jeseníkách, kde maj jen omezeně otevřtený Coopy.

Neměla jsem jasnej cíl cesty. Chtěla jsem do osady Rybník, kde je rekreační areál. Ale bylo to jen asi 25 km, takže jsem se chtěla rozhodnout až tam, kam nakonec dojdu.

Cestou - jak je člověk sám, tak si v hlavě vytváří hry. Některý z mejch her jsou: “Nešlápni na mravence!”, “Nešlápni na kytičku!”, když hodně pršelo, tak to bylo: “Nešlápni na žabičku!”, v Novohradskejch horách, kde je hodně hadů to bylo: “Nešlápni na hada!” a dneska ta hra byla: “Nešlápni na slimáka!”.

Na Čerchov se mi škrábat nechtělo a byla by to i docela zacházka, takže jsem to sřihla přes vesničku Klenčí pod Čerchovem. A musim říct, že takhle krásnou vesničku jsem si v tědlech krajinách ani nedokázala představit. Je to liduprázdný kraj. Potkala jsem poskrovně cyklistů, jinak vlastně vůbec nikoho. Až jsem dorazila do úplně opuštěný vesnice Rybník. Hospoda, kde jsem myslela, že se pořádně nadlábnu, byla zavřená… ale naštěstí o kus dál bylo otevřený zábavní centrum - asi součást toho rekreačního střediska. Představoval jsem si to trochu jinak - turisti budou hrát minigolf, na kurtech budou hrát tenis… fotbalisti budou hrát fotbal, volejbalisti volejbal… ale vlastně nikde nikdo. Jen dole v hospodě byla hrozná mela - i když byly teprv tři hodiny. Lidi hráli bowling… bylo tam docela dost lidí… a strašně chlastali 😀 Samozřejmě to fungovalo jako výdejní okýnko, ale já jsem paní ukecala, abych mohla jít dovnitř a dát si dobíjet powerbanku a telefon - jako dycky… Dala jsem si česnečku a samozřejmě do plastu… a dlouho jsem upíjela pivo. Hospoda byla dost zanedbaná i když na bowlingu bylo dost lidí, tak podemnou na koberci byla dost velká vrstva plísně 😀 Bylo rozhodnuto - rozhodně v rekračním areálu zůstávat nebudu.

Hledala jsem v mapách, kde můžu přespat. Našla jsem hezký místečko u zbořenýho kostela na Pleši... vypadalo to jak nádherný místo napřespání. Akorát jsem si nevšimla, jak kurva to bude dokopce ☹️

Bylo už půl osmý, když jsem dorazila do Pleše. Byla tam dokonce otevřená hospoda a plnej penzion, ale já jsem ještě měla zásobu jídla i piva, takže jsem se nezdržovala a jala se obhlídnout zřícenej kostelík, abych našla nějaký místečko na spaní.

Strašně krásný místo, fakt jen torzo kostele, oltář a hřbitov. Byly by tam i místa na spaní, ale i když bylo už osm, pořád tam chodili nějaký turisti - asi se jen projít po večeři z penzionu. Tam jsem prostě spát nemohla. Vyrazila jsem dál po cestě a pak jsem to střihla lesem na vrchol Pleš, kam nevedla žádná cesta a našla jsem si tam krásný místečko na spaní. Postavila jsem smradlavej stan, seškrábla zbytky schnilých slimáků, povečeřela konzervu tuňáka a musela jsem se zabalit do spacáku, protože tam bylo hodně komárů. Nechala jsem se příjemně unavit a udyndat bzučením komárů upadla jsem do komatu.