Den 37: Pleš–Havran

Na Pleši jsem se vzbudila do krásnýho rána. Honem rychle jsem pobalila, protože všude bylo spoustu komárů, muchniček a slimáků. Upaloval jsem dál. Neměla jsem úplně přesnej směr, hlavně někam, kde bude voda a nějaký zásoby. Ta pohraniční krajina je úplně pustá. Žádný baráky, žádný vesnice - žádná civilizace. Maximálně sem tam potkáte benzínku nebo free shop, kde prodávaj jen alkohol, cigarety, čokoládu a voňavky. Krajina je moc hezká. Liduprázdná. Potkala jsem i stromy ohlodaný od bobrů. Některý fakt obří, zajímalo by mě, jak dlouho to hlodal. Pak jsem viděla takový jakýsi bójky natahaný po obou stranách potoka. S  spojený drátem - jako by to měl bejt nějkej elektrickej ohradník. Pak jsem si na ceduli přečetla, že to je fakt elektrickej ohradník proti bobrům. Že tam kácej stromy, stavěj hráze a způsobujou záplavy, takže si s tim poradili takhle.

Cestou člověk nic nepotká, jen pár těch bobrů. A nějaký zbytky vojenskejch objektů - vybydlený a prázdný. Taky zbytky vesnic - fakt jen málo znatelný. Dali si velkou práci, aby po nich nic nezůstalo.

Cestou jsem potkala jedinýho cyklistu. Dali jsme se do řeči. Zrovna jsem si otevírala pivo, který jsem koupila ve free shopu. On neodolal a taky si jedno dal. Chvíli jsme si povídali. Vyprávěl, že žije v Tachově, je v důchodu, jezdí na výlety, ale nemá peníze na elektrokolo, tak si vybírá jen rovinatý trasy. Hezky jsme si pokecali… rozloučili se a já vyrazila dál.

Přišla jsem do Rozvadova a čekala nějaký městečko, nebo aspoň vesničku… přivítal mě ooobří hotelovej komplex narvanej lidma a všude kolem auta. Ale jaký. Já se v tom moc nevyznám, ale to byly nějaký divotvorný Mustangy – a jiný americký auta. Tak jsem si řikala, že se tam asi sešli nějaký mafiáni a dohadujou se, jak pašovat kokain a bílý maso ☺️ Protože na tyhle sportovní auta držák na kola nepřiděláš a co jinýho chcete v týhle pustině dělat 😀

Škoda že v Rozvadově nebyl žádnej normální obchod. Zase jen krámy s chlastem, cigaretama a voňavkama. Naštěstí tam byla aspoň hospoda, takže jsem mohla bohatě poobědvat. Ceny byly sice vysoký, ale porce byly taky obrovský. Dala jsem si klasicky kachnu se zelím. I když jsem byla hodně hladová, tak se to prostě nedalo sníst. Prala jsem se s tim dlouho, ale nakonec mi kousek zbyl. Ptala jsem se servírky, jestli jim to někdy nějaká ženská snědla celý… ona se usmála: „To víte že jo.“

Když jsem si dávala druhý pivko, rozhlížela jsem se… kolem seděli němci. Nejen že zvládali tu porci co já, ale ještě předtim si daj polívku a karpáčo… i ženský.

Z Rozvadova vedla cesta dál zase pustinou. Ne, že by mě to nějak vadilo, ale nebyly tam hospody ani krámy. Naštěstí jsem měla zásobu piv z free shopu. Asi v 8 jsem dorazila na rozhlednu Havran, kde měl bejt krásnej přístřešek. Čekala jsem, že když za celou dobu nikoho nepotkám, tak nepotkám ani tam. Bohužel na rozhledně zrovna kalili tři němci. Chlastali pivo a dělali bordel. Do toho jeden z mobilu vyhrával ty jejich dechovkový jódle. Chápala bych techno, hip-hop… ale jódlování u mladíků mi přišlo hrozně vtipný 😀

Nechtěla jsem zalejzat hned do altánku, aby nebylo vidět že tam spim, takže jsem se nejdřiv vyškrábala nahoru. Fakt tam je nádhernej rozhled na všechny strana. Doufala jsem, že to týpky přestane bavit a odejdou – i když jsem nevěděla kam, protože kolem široko daleko nic není. Byly na lehko a nevypadali, že tam chtěj spát. Asi někde měli auto a ožralí pak odjeli autem. Naštěstí to netrvalo moc dlouho, odešli a já jsem se v půl desátý mohla v altánku rozbalit a ulehnout.