Den 39: Dyleň–Cheb

Ráno jsem začala balit stan a díky štípajícímu hmyzu jsem se dostala až na rekordní čas balení – 20 minut 😀️ Rychle jsem vypadla na nějaký vyšší, otevřený místo, kde nebudou tolik štípat. Když už jsem tady, tak jsem se šla podívat na Dyleň. Byla to úplně zbytečná zacházka, protože tam vůbec nic není – ani vyhlídka, ani altán, nic. Jen vysílač obehnanej drátama.

Zklamaná jsem zamířila dolu a začalo strašně lejt. Bouřka z večera se vracela. Jak to bylo hodně z kopce, tak se z cestiček staly potoky a já šla celou dobu vodou. Jelikož to bylo už čtvrtej den, co jsem se nemyla, tak jsem chtěla do Chebu, že tam bude určitě dost možností ubytování. Takhle při chůzi za deště se dost blbě hledá na internetu ubytování. Zavolala jsem taťkoj, jestli by mi nenašel nějaký levný ubytko, pokud možno s pračkou. Našel, za 350 i s pračkou. Domluvila jsem se s paní, že mě přijede v půl druhý ubytovat. Jenže jak pršelo a já měla mokrý boty, tak cesta tolik neubíhala a já jsem ten příchod posunula až na čtvrtou… že si ještě prohlídnu Cheb. Jenže jsem byla tak pomalá, že jsem si ve městě akorát nakoupila a měla jsem to tak, tak na ubytovnu.

Cheb nikdy více. Paní byla milá. Ale ubytovna byla dost zanedbaná a špinavá… asi jako já. Samozřejmě kuchyňka, záchody i pračka byly společný i pro ubytovaný dělníky. Takže jsem se snažila omejt a všechno vyprat, než se budou vracet z práce. Naštěstí jsem to stihla a všechno proběhlo v klidu… i když jsem měla strach a na záchod si došla až o půlnoci, když všichni spali.

Je vtipný, jak se mi za ten měsíc a něco proměnila postava. Prdel bohužel furt stejná… pivní ranec taky. To bude asi tim, že se pořád prolejvám pivem, aby náhodou nedošlo k dehydrataci. Jestli mi něco zhublo, tak lýtka a taky prsa. Z mých krásně vyžraných dvojek jsou zase jedničky.