Den 45: Königsmühle–Hora Svatého Šebestiána

Ráno jsme se vzbudili kolem půl sedmý, všichni krásně vyspaný – až na Verču, kterou budila ta omladina, která se kvůli dešti nastěhovala do místnosti vedle nás, kde pokračovali v kalení a dělali bordel. Mě to teda nevzbudilo… jen si vzpomínám, jak nám svítili do oken, když se v noci utíkali schovat před deštěm. Kdyby se s náma večer dohodli, že pokud začne pršet, šly by aspoň třeba ty holčiny spát k nám, tak není problém... ale takhle, když se opilí ve 3 ráno dobývali dovnitř, to bylo dost divný. Ráno bylo vidět, jak v malý místnůstce spí namačkanejch 12 lidí… dokonce někdo byl stále u ohně 😀 Takže tam asi seděli a nechali se zmáchat deštěm – asi drsňáci.

Honza nám všem udělal kávu, sbalili jsme se a vyrazili směrem Hora Svatého Šebestiána. Původně jsem chtěla dojít dál, ale brala jsem ohledy na holky, protože by to bylo zase přes 40 a bylo by to hrozně náročný. Protože jsem se těch pět dnů nemyla, našla jsem Penzion u Sudu, kterej je na bookingu a měli volnej 4 lůžkovej pokoj, kterej jsem rovnou zarezervovalo.

Ráno dorazil Martin kamarád se psem, kterýho znám už z minulýho roku, kdy s náma šel přechod Českýho středohoří. Nevim v kolik musel vstávat, chudák. My jsme teprv snídali a on už byl na místě.

Ještě jsem byla domluvená s Kristýnkou, která za mnou měla přijet. Na to, že jsem předtim byla 40 dní úplně sama, tak se to tady teda nakumulovalo. Cestou do Kovářský jsme potkávali cyklisty – úplně prodojený, na těžko, ale s minimem věcí. Já jsem začala všem vyprávět, že existuje závod 1000 mil – cyklisti jedou podobnou trasu jako já, ale i kolem Slovenska. Je to extrémně náročný, musej se brodit řekama, houštím, potokama… ne po silnicích nebo cestách, ale co největším humusem. Když jsem to měla naplánovaný na 46 dní, tak mi vycházelo, že vystartujou až když budu doma. Jenomže jak mam týdenní zpoždění, tak mi docvaklo, že to jsou fakt oni ☺️

Něco před jedenáctou jsem dorazili do obce Kovářská, kde jsme v krámku nakoupili a dali si pivko. Vedle nás snídali závoďáci z 1000 mil, takže jsme si mohli popovídat o závodě. Vystartovali před dvěma dny z Aše, takže měli za sebou teprv dva dny a už byly úplně zubožený – špinavý, mokrý, unavený…

Popíjeli jsme pivko a čekali na Kristýnku, která za mnou měla přijet z Doks. Vtipně se to šelo – 40 dnů jsem šla úplně sama a teď nás pude 6 😀 Dorazila a na první pohled měla hrozně velkej batoh. Ale jak ji všichni známe, tak pro ni ultra velký a těžký batohy nejsou žádnej problém ☺️ Přivítali jsme se a už jsme byli fakt velká parta.

Vydali jsme se dál - stoupat na Měděnec. To je moc krásný místo s dalekejma rozhledama. Celý je to prortkaný štolama a nahoře je moc krásná kaplička. Jak tak stoupáme, tak nám tleská nějakej týpek, že jsme dobrý… že taky chodí a že nám fandí. Pak najednou kolem nás přojel náklaďák s korbou a týpek na nás řve z okýnka, že nám veze pivo 😀 Zaparkoval a začal po všech házet plechovky piva… já na to koukala jak z jara 😀 Ptal se nás odkud a kam jdeme. Holky spustili, že já už jsem 46 den na cestě, že mam 1600 km a že už jsem se 5 dní nemyla 😀 „Tak pojď ke mně a vysprchuješ se tam. Ostatní si tu mezitim vypijou to pivo.“ „Tak jo!“ Vzal mě k sobě, dal mi ručník, pustil hudbu a já se krásně po pěti dnech mohla osprchovat. Vrátili jsme se k ostatním a ještě nám navrhnul, že nám na Měděnec hodí batohy. Že tam stejně musí – včera se tam strašně ožral a musí zpatit útratu, tak nám naloží batohy a za hodinu se tam sejdeme ☺️ Tak jsme souhlasili. Krásně na lehko jsme mohli vyšlápnout nahoru. Úžásnej člověk. Jměnoval se Richard a by to neuvěřitlně bodrej týpek – vichřtice… Vlastně když jsem vylezla, tak tam u cesty odpočíval mílař a vypadal dost hotovej… a Ríša na něj: „Nechceš sprchu tady u mě?“ „Jo, sprchu bych si dal.“ 😀

Vylezli jsme nahoru, prohlídli jsme si kapličku, udělali pár fotek – zrovna to vyšlo, že byly nádherný výhledy a zamířili do hospody. Ríša už tam byl s našima batohama… a dali jsme si oběd. Ríša seděl s náma a strašně vyprávěl 😀 neuvěřitelně mlel. Snažil se mě sbalit – že si mě chce vzít a žít se mnou. Vedle od stolu nás upozornili, že to dělá pořád… což mi bylo jasný 😀 A Marta, potvora, prozradila, že já jsem zadaná, ale Kristýna nikoho nemá… takže obrátil svoji pozornost na ni. Takže fakt velkej zážitek. Dojedli jsme (já měla smaženej hermelín), rozloučili se s Ríšou a pokračovali dál na Horu Svatýho Šebestiána.

Cestou jsme potkali místo, kde se stala ta tragická událost v 84 – byl o tom natočenej film Requiem pro panenku. Jak jsme seděli u toho stolu, tak Ríša vyprávěl, jak to „doopravdy bylo“ že prej tam byl ústav pro postižený nebo slabomyslní dívky. Bylo jich tam asi 80. Chlapy z širokýho okolí je tam chodili zneužívat. A ta holčina, která se tam dostala trochu omylem – nebyla tak úplně slabomyslná, docházelo jí, co se tam děje – to prostě zapálila. Já jsem se trochu bála, protože to je nahoru asi 15 km a strašně se to táhne lesem. Deset kilometrů jde člověk rovně lesem, pak se zahne o 90° doprava a stoupá dalších 5.

Asi dva kilometry před cílem se od nás Honza oddělil – asi chtěl bejt taky trochu sám. Mě bylo strašně smutno, protože sme si perfektně rozumněli (nevim teda jak z jeho strany). Oba duší čundráci… já teda neumim rozdělat oheň křesadlem, ale ráda bývám sama v přírodě. Takže jsme si měli pořád o čem povídat a předávat si zkušenosti… bylo to s nim strašně fajn ☺️

Na Hoře Svatýho Šebestiána, což je vlastně hraniční přechod, na nás čekala Jaruška s mužem a karavanem. Takže v jednu chvíli nás byla ještě větší banda. Tam jsme se ubytovali v penzionu. Z venku vypadá dost zuboženě – jako všechno tam, ale vevnitř to maj moc hezký. Na večeři jsme se vypravili do jediný místní hospody – k vietnamcům. Dali jsme si tam fakt výbornou večeři, vařej skvěle. S Jaruškou jsme ještě šli na pokoj do penzionu na proseko, který nám přivezla. Viděl nás majitel a vůbec se mu to nelíbilo – jak to, že nás je tak moc… vysvětlovali jsme, že tam nespí, ale i to je prej proti pravidlům penzionu… tak jsme řekli, že hned jak to dopijem, tak že rychle odejde… Za chvíli na nás bouchala majitelka, že všichni, kdo tam nejsou ubytovaný musej okamžitě vypadnou a že mi dá špatný hodnocení na bookingu. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale vůbec neposlouchala…