Den 46: Hora Svatého Šebestiána–Hora Svaté Kateřiny

Verča s Martou byly domluvený, že ráno odjedou s Jarčou. S Týnkou jsme ráno vstali a vyrazili sami. Bylo krásně, svítilo sluníčko a bylo krásně teplo. Konečně jsem si zase mohla vzít kraťasy. Šli jsem směrem Hora Svatý Kateřiny. Je to lesem, loukama, podél potoků… nejsou tam žádný extra výhledy, ale krajina je malebná. Je to pustinou. Kolem nic není, žádná hospoda ani pivo, takže jsme si všechno koupili a nesli sebou. Zase cesta uběhla, ani nevim jak. Ke konci už jsem dost zdržovala, protože ty bolesti celýho těla se dycky odpoledne zhoršujou. Já jsem trochu doufala, že postupně budou mizet, ale oni se spíš nabalujou a zhoršujou. Takže mě strašně bolej prsty - plný otlaků, krvavejch otlaků, puchýřů, ploska pod hlavičkama metatarzů – příčná klenba, hrany pat, pravej kotník, pod pravou lopatkou – zřejmě seklý žebro. Hlavně když potřebuju smrkat nebo kašlat, tak mnou projede taková bolest… Dneska se přidaly bolesti pravýho esíčka, takže úplná paráda… nikdo neřikal, že to bude jednoduchý 😀

V šest jsme dorazili akorát na Horu Svatý Kateřiny. To je vlastně malej kopeček v ďolíku s rozhlednou. Je tam schovanej kemp u Mikolášský štoly, kterej sem objevila náhodou. On totiž není na mapách… ale stránky normálně má, takže jsem tam volala a domluvila se. Je tam i parádní hospoda. Dali jsme si obří masovou směs s topinkou a dvě pivka. Mě teda začala hrozně padat hlava… Šli jsme postavit stany a to mě trochu probudilo. Šla jsem do sprchy – né, že bych úplně potřebovala, ale řikalal jsem si, že vůbec není jistý, kdy zase budu mít tu možnost ☺️

Pak jsme šli ještě do hospody a dali si další jídlo 😀 Týnka si dala zase topinku a já nějakou jejich specialitu – česnečka a k tomu topinky s česnekem.