Den 50: Velký mlžný hřebet–Mezní louka1

Ráno v šest přijelo auto, vylez týpek a šel rovnou k nám. Tak jsem se lekla, že to je nějakej lesák co nám jde vyhubovat… i když to není NP Český Švýcarsko, ale ještě pořád CHKO Labské pískovce a bivakovat v přístřeškách se může. Jenom se nás ptal, jestli tady v noci prošla skupina 11 lidí – takže jsme to potvrdili a řekli, že šli dál po zelený směrem na Ostrov. Prej tu maj nějakou akci - nějak se jim ztratili a nemůžou je najít 😀 Asi nějakej teambuilding nebo kurz přežití v přírodě – asi jim sebrali mobily a starejte se. Když už nás týpek probudil, tak jsme vstali a začali balit. Jarda mi ještě udělal kafíčko a dostala jsem přednášku odkud to kafe je – z Olomoucký pražírny a nejlepší na světě ☺️ Rozloučili jsme se a já byla ráda, že tam byl v noci se mnou i když chrápal a prděl. Kdybych tam byla sama, když přišla ta parta 11 lidí, asi bych měla docela nahnáno.

Vyrazila jsem dál po zelený do Maxiček a dál do Dolního Žlebu, kde je přívoz. Potřebovala jsem se dostat na druhou stranu labe. Byl krásný teplý den, takže jsem konečně zase mohla oblíknout kraťasy a triko s krátkym. Došla dolu a u přívozu nikdo. Potkala jsem nějaký místňákya ty mi řekli, že tehle nefunguje – až ten v Hřensku… a že mě převeze kdykoliv – týpek je hodnej a když vidí lidi, tak je převeze. To byla pro mě velká výhoda. Já jsem znala jen ten v Dolním Žlebu – a to se pak musí po rušný silnici do Hřenska. Zůstat na německý straně bylo pro mě výhodnější. Oproti minule bylo teda Labe pořádný – zakalený a plavalo v něm spousta bordelu.

Přívoz mi ujel před nosem, ale na druhý straně už čekali cyklisti, takže hned byl zpátky, nalodil mě a odvezl. Ještě tam bylo spousta cizinců. Já jsem se Teda křečovitě držela lavičky, protože jsem z tý velký vody měla strach.

I když bylo deset hodin, tak v Hřensku miliarda lidí. Je to tam totální vietnamcov. Nejdřív se prochází dlouhou uličkou, kde jsou samý vietnamský krámky se strašnejma věcma typu hejbající se kočky, strašně kýčovitejch obrazů, hadrů a všeho… ale asi to Němci kupujou. Bylo tam fakt hodně, hodně Němců. Chtěla jsem si dát pivko, protože jsem měla už 15 kilometrů za sebou. Vyhlídla jsem si bufet, kde jsem si dala i párek. Trochu jsem posvačila a vyrazila na Pravčickou bránu, protože to dycky stojí zato si prohlídnout. Cestou miliarda lidí, ale mě to zas tak nevadilo. Byly tam různý národnosti – Holanďani, Italové, Francouzi, Japonci… Ta Pravčická brána je dycky monumentální. Nahoře teda před vstupem byla fronta a já se bála, že tam bude narváno, ale nějak se to rozprostřelo. Já zamířila opět na pivo, v hospodě jsem si dokonce i sedla a dala i polívku. Chtěla jsem si odpočinout a kochat se výhledem na Děčínský Sněžník, ale většinu času jsem koukala do talíře.

Po jídle jsem se ještě trochu pokochala a vydala se přeplněnou stezkou na Mezní louku do kempu, kde jsem chtěla spát. Měla jsem to asi jen 25 km, ale chtěla jsem si přeprat a to dycky zabere strašně sil a času. Takže byla výhoda, že jsem taky jednou dorazila do kempu ve 4 a ne v 8. Paní na recepci byla velice milá a tak jsem to zkusila:

„Nemáte tady pračku v kempu?“

„Ne.“

„A ani v hotelu?“

„No, to máme, ale to my tady takhle nepereme…“

„Prosimvás, já jsem už 50 dnů na cestě a strašně moc si potřebuju přeprat.“

„Tak víte co – já se zeptám a uvidíme.“

Dopadlo to. Nakonec mi naúčtovala poloviční cenu – 200 i se sušičkou a já byla v sedmym nebi ☺️

Jednak že to bude fakt čistý a voňavý, ale i suchý a hlavně to nebudu muset dělat sama růčo fůčo. Šla jsem si postavit stan a do sprchy. Trošku jsem z milého přijetu u recepční vystřízlivěla – na záchodech neměli jedinou zásuvku… Jediný co mi zbývalo jít do hospody dovnitř a poprosit, jestli si to tam můžu nabít. Ale fungovala jsen zahrádka… číšníci byli hodný – nechali mi to nabít na baru. Ale měla jsem z toho blbej pocit… seděla jsem u piva a měla blbej pocit, aby se těm věcem něco nestalo. Že bych aspoň něco pojedla u toho čekání… ale to byla Hoch Küche – samý pyré, haše, Foie gras a takový strašně předražený pochoutky. Takže jsem si dala salát s kozím sýrem za 165. Dojedla jsem, zaplatila a cestou si vyzvedla krásně vypraný, voňavý a vysušený prádlo ☺️

Kemp nebyl úplně plnej, ale pár stanů tam bylo. Kemp nebyl úplně plnej, ale pár stanů tam bylo. Zvláštní je, že tam je asi 30 chatek, ale všechny jsou zavřený. Asi jim to hygiena nebo statik zakázal, takže tam maj 30 nepoužívanejch rozpadajících se chatek. Měla jsem dost času než ulehnu, takže jsem si namazala nohy indulonou, ošetřila otlaky – namazala taky indulonou, co s tim jinýho, když jich mam plný nohy a plánovala cestu na zítra. Do toho jsem dostala zase hlad, takže jsem si dala druhou večeři a tím zredukovala zásoby jídla opět na polovinu… tyhle druhý a třetí večeře jsou čim dál častější. Že jsem sežrala dvě housky, půlku salámu mě nemohlo zkazit náladu – měla jsem vypraný a vysušený ☺️