Den 6: Hrešná - Kojšovská hoľa

Ráno jsem se vzbudila opět po pátý, ale protože vedle mě ještě spali, tak jsem čekala do šesti, abych je nebudila. Kolem šestý se probudili taky. Já mam vštšinou rychle pobalený a snídani jsem si chtěla dát až v Košicích. Protože večer bylo točený, tak mi zbylo ještě jedno pivo, takže jsem si krásně užívala cestu dolů s výhledama na Košice a popíjela desítečku. Když jsem se blížila k místu kde jsem byla domluvená s Braňem, tak začalo krápat a on mi zavolal sám a dohodli jsme se. Nabral mě na parkoviští nad Košicema a hodil mě do krámu. Krásně se to hodilo, protože zrovna začalo docela pršet. Už předim, jsem si vhlavě promítala, co si koupim na ty 3-4 dny, aby mi to vystačilo, ale stejně je to těžký - tři snída, tři obědy, tři večeře… je toho strašně moc. Takže jsem pobíhala po krámu a furt se nemohla rozhodnou - aby se s tim člověk netáhnul, ale zároveň neměl hlad. Nakonec jsem vyšla z krámu se dvěma docela těžkýma taškama jídla… a jak jsem spěchala, aby na mě Braňo nečal, tak jsem úplně zapomněla na pivo. Uděla jsem si selfie se svym úžasnym trail angelem a on se ještě nabídnul, že ta trasa asi 4x protíná silnici, tak kdybych něco potřebovala, tak mi to přivze - prostě zlatej člověk ☺

Na autobusový zastávce jsem posnídala a všechno si narvala do batohu, kterej teda obrovsky ztěžknul. Ten den se mělo soupat do Volovskejch vrchů - přes tři chaty Jahodná, Lajoška a Erika. Mě to být jen o stoupání ☹️ Začala jsem tedy stoupta.

Asi po hodině cesty byla obec Brankov, kde byla hromada přístřešku a ohnišť. Byla tam i hromada dětí, protože byl zrovna den dětí. Měli otevřenej kiosek u golfovýho hřiště, takže jsem si dala aspoň pivko tam, kdy jsem kráva si je zapomněla koupit. Za dvě a půl hodiny se dojde na chatu Jahodná, kde je lanovka, sjezdovka a pár baráku. Chata byla otevřena, takže paráda, mohla jsem si dát oběd. Lístek byl teda dost omezenej, ale měli grilovaný Encián… to jsem si musela vygooglit - a je to Hermelín ☺ Do toho dorazil Adam, že dneska končej na chatě, vyperou si, daj si sprchu a dobijou si… Heňa má problém s chůzí, že má velký otlaky. Šel se zeptat dovnitř na ubytování. Chata z venku vypadá obyčejně - plechová střecha… ale vevnitř to je luxusní - mramor, krásný stolečky, luxusní bar… ale neubytovávaj - prej maj problém s prostěradlama nebo co, takže jim nemůžou nabídnout ani sprchu. Nevim jestli je pak ucelali nebo ne. Hned vedle chaty je krásnej altánek s krbem, takže se asi rozložej na noc tam. Jenom byli zklamaný, protože se těšili na pohodlí teplý postele. Já už jsem byla po jídle a dávala si pivko, ale překvapilo mě, že si nic nedali, jen Heňa malou kofolu… takhle se sebetrýznit, to je hrozný 😀

Já jsem se rozloučila a začala stoupat sjezdovkou nahoru. Po cestě měli bejt dvě s tim, že mě Braňo v autě upozornil, že ta druhá je horší. Po asi dvou hodinách zavřená chata Lajoška. Je tam kaplička, kde by se dalo přespat, ale chata je v rekonstrukci. Následovaly další hodiny a hodiny stoupání. Jde spát na chatě Erika, ale noc tam stojí 30€ a to mě přišlo dost. Cestou měl bejt krásnej přístřešek s ohništěm nebo pak u chaty byly kreslený dva altánky. Jak jsem byla šťastná a rozradostněná, že mě přešly ty křeče a že se mi šlo docela v pohodě, tak jsem to docukla až na tu Eriku. Cestou jsem potkala malej altánek, kterej znám ze stránek SNP. Nějakej dobrodinec z Košic tam nechal schovanou skříňku s pár pokladama pro hikery v nouzi. Jeden z těch pokladů byla Plznička ☺ Takže mockrát děkuju. Dodala mi sílu to docuknout až na chatu. Na oplátku jsem tam nechala jednu konzervu tučňáka.

Bohužel na chatu jsem došla až v 8 večer, chata zavřená, jen nějakej týpek popíjel kafíčko venku. Altánek tam taky nebyl. Takže jsem k němu přišla, pozdravila a on: “Vy jste češka.” “Ano” “Já jsem to poznal” Byl to chatař a divil se, že jsem nezavolala, že teď už mě neubytuje… Já jsem řikala, že jsem nevěděla, jestli to stihnu dojít až na chatu a že mě stačí, když si někde u chaty budu moct postavit stan. Nechal mě přespat v takovym výklenku před vchodem, kde byly stoly. Bylo to docela pěkně zastrčený, takže tam nefoukalo a kdyby přišel déšť, tak na mě neprší.

Já už jsem byla totálně prošitá, propocená a dávala se do mě zima. Týpek si se mnou asi hodinu povídal - kde žil, kde pracoval, jaký jsou Čechy, jaký to je na Slovensku, jaký má politický názory, jak je tady serou Ukrajinci, že by mě samotnou nepustil 😀

Z tý chaty jsou úžasně krásný výhledy na Vysoký Tatry. Večer se to zbarvilo do červena, fialova, modra… každý pohoří bylo jinak osvícený zapadajícím sluncem a bylo to teda úžasný.

Já jsem se převlíkla, zabalila se do spacáku a buřta sežrala studenýho, protože ohniště tam nebylo a pustila jsem si na dobrou noc Záhadu hlavolamu od Foglara. Nechala jsem to hrát, aby to případně odradilo zvířata, ale jak to hrálo celou noc, tak mi to vycuclo víc jak půlku powerbanky ☹️

Od Košic už maj bejt medvědi, takže jsem vyndala pojistku na pepřáku a připravila ho do náprsní kapsy a jdu s cinkající rolničkou.