Den 5: Janov - Hrešná

Ráno jsem pobalila, kolegové v šatně hostů stále spali. Večer jsem si zapomněla přeprat, takže jsem to musela stihnout ještě ráno a snažila jsem se je moc nebudit, ale v těch kabinách bylo všechno slyšet… do toho jsem každou chvilku běhala na záchod, rorklepaly se mi koleana a udělalo se mi slabo, tak jsem si řikala, jestli jsem si nevzala moc toho hořčíku na křeče - který naštěstí už pomalu odcházej. Naštěstí to byla jen ranní lokální přeprška a pak už mě to nepotkalo.

Cesta ze začátku byla po hodně rušný, kde jezdili kamiony. Já nevim - tady na Slovensku jim všude jezděj kamiony. Sebemenší vesnička a jeden kamion za druhym. Ale v těch vesničkách všude byl nějaký obchod, takže jsem si mohla nakoupit - něco na zub a pivo. Dál to byla taková klesavá cesta až do Kysaku. Nebyly nikde lavičky, takže jsem na zemi posnídala - taková pozdní snídaně… Došla jsem do Kysaku, kde měla bejt hospoda na nádraží… nevěděla jsem, jestli zrovna nádražka je nejlepší místo na jídlo. Potkala jsem nějakou paní a zeptala se, kde je nejlepší se tady najíst a poslala mě na to nádraží. V hospodě jsem teda byla jediná a jelikož bylo venku vedro, tak jsem zalezla dovnitř. Taková klasická závodka - dvě hotovky, ale sere pes. Zeleninová polívka, vepřový plátek s bramborem - bylo to moc dobrý ☺

V kysaku je takový známý místo, kde je na zídce namalovaná celá trasa SNP i s vrcholama, takže jsem si připravila mobil, že si to celý nahraju - tak to nahrávám, dávám k tomu výklad, kde jsem byla, kde budu spát… abych zjistila, že jsem nezmáčkla nahrávání, takže nic nebude 😀 Pak jsem si šla do krámu doplnit vodu a tam jsem potkala Adama a Heňu, jak si před krámem na vařiči dělaj těstoviny. Musela jsem se smát, proč si taky nedošli do hospody - jestli v tom maj nějakou úchylku… pak mě napadlo, jestli nejsou vegetariání - a ono jo, tak to bylo hned jasný. A prej skoro vůbec nepijou pivo. Nechápu, jak tu trasu můžou dát bez piva 😀 V Kysaku skončil odpočinek a pak už se jen stoupá na chatu Hrešná, kde mělo bejt spousta přístřešků, kde se dá přespat a snad i do osmi otevřená hospoda.

Stoupání mi jako vždycky nejde, takže jsem se plazila. Cestou mě asi dvakrát Heňa a Adam předhonili. Tam se pak vystoupá na krásný místo - jmenuje se to Jánošíkova Bašta - taková vyhlídka na meandrující řeku dole. Pak je to prostě nahodu dolu, nahoru dolu - spíš teda nahoru až k tý chatě. Na chatě docela rušno - hodně cyklistů, protože to je takový výletní místo z Košic. Na Košice ja tam nádhernej výhled. Je tam i horní stanice lanovky - i když všechny ty lanovky vypadaj něco jako když jsem s rodičema jezdila do Rokytnice - takovej přibližovák před 30 lety.

Cestou chatu Hrešná jsem potkala Braňu na kole, kterej se mě ptal jestli jsem SNPčkařka. On že pomáhá SNPčkařům - on sám nemůže, je po operaci kolena a trombóze, tak může jen na kole. Zítra až přijdu ke Košicím, tak mu mam zavolat a on pro mě dojede a hodí mě do krámu, protože tam se musí zacházet 3 km do města do krámu a 3 km zpátky. A 6 kiláků zacházka je fakt totální voser. Dal mi na sebe číslo a byli jsme domluvený, že mu zavolám, on ojdede z práce a hodí mě si nakoupit. Takže SUPER ☺

Na chatě bylo teda hodně cyklistů - většina elektrokola. Ale já se jim asi nedivim, protože tady to jsou všechno krutopřísný kopce. Na chatě ještě vařili, takže paráda. Zrovna jsem měla chuť na boršč - a měli ho ☺ Donesli to na tácku s horou smetany a obrovskou skívou chleba. Taková skoro večeře i když jsem s sebou táhla buřty, že si zase opeču. Heňa s Adamem už byli na místě, že tam teda budou taky spát. Večer jsem si opekla buřty a hezky si pokecala s Heňou a Adamem - musela jsem přehodnotit svůj trochu negativní názor, kterej jsem na ně měla. Jsou super, jen trochu uzavřený ☺