Den 13: Ďurková - Donovaly

Právě zcházim na Krá’lovu studňu, tak můžu namluvit report ze včerejška. Jinak ta Velká Fatra je fakt nádherná. To se nedá popsat, to se musí vidět. Strašně jako nahuštěný kopce plný skalisek… nedá se to dost dobře připodobnit k ničemu co znám. Třeba Alpy jsou monumentálně, ale rozlehlý. Tohle je takový úžasně nahuštěný. Vraťme se k tomu včerejšku. Ráno jsem zase vstala v pět. Měli jsme jít do Donoval, kde měli přespat v nějakym SNP freindly penzionu. I když to byla lehčí etapa - jen 1200 m nahoru a 1500 dolu, tak je problém s krámem - v Donovalech je otevřenej jen do 4 a tam si musíš nakoupit na Velkou i Malou Fatru, protože cestou nebude jedinej krám.

Mě bylo jasný, že do čtyř tam nestíhám dojít ani kdybych vyrazila někdy v noci… protože tam pár náročnejch kopců cestou je, navíc jedno fakt nechutný klesání do sedla - což prohlásili kluci, co už tam byli. A stejně jak to je nechutný dolu, tak je to pak nechutný i nahoru.

V pět jsem teda vstala, věci jsem dala do balíku, že si je zabalim dole, abych ostatní nebudila. Ostatní měli snídani až na 6:30. Adam se vzbudil a vstával se mnou, i když by nemusel, protože je rychlej a všude dochází mezi prvníma a včas, takže by si mohl pospat…

Začala jsem balit, trošku jsem se nasnádala, vzala si ibáč na napuchlý plosky… akorát teda mělo celej den pršet - a venku už chcalo jako o život. Když jsem si všechno pobalila a chystala se odejít, tak se tak rozpršelo, že to začalo mlátit o okenice předsíně takovym stylem, že jsem se vrátila dovnitř. Chatař už byl vzhůru, takže jsem si musela dát panáka borovičky na cestu 😀

Nedalo se svítit, musela jsem vyrazit. Zase vystoupat půl hodiny kopec, kterej jsem včera sešla k chatě a vydat se dát. Nebylo to úplně náročný, ale krutopřtísnej liják. Do půl hodiny jsem byla prochcaná. Boty durch, kraťasy, kalhotky… do toho mlha, vítr, kterej pořád mlátil s pončem… Začala jsem se cejstit strašně, strašně nepříjemně. Nebyla to bouřka, ale v takovymhle počasí… moc toho nevidíš, pořádně nevíš kde seš… seš tam sama - blbá blondýna, neznáš to tam… před tebou devět hodin v tomhle marasmu. Začala jsem to trošku vzdávat.

Když už bylo devět a šla jsem v tom tři hodiny, tak jsem to vzdala. Že dál nejdu. Za chvíli mě zase všichni předejdou a já v tom půjdu úplně sama… Zbaběle jsem koukla do mobilu, že z toho hřebene zdrhnu nějak níž a do těch Donoval dojdu jinou cestou. V Sedle pod Skalkou byla odbočka po žlutý do Liptovský Lužný. Dolů, dolů… a já jsem se rozhodla, že půjdu po žlutý - zdrhnu z toho pekelnýho hřebene a do Donoval - dnešního cíle dojdu spodem po silnici. Naštěstí tam vedla pohodová cyklostezka, takže nebyl problém. Jen jsem vynechala asi 15 km hřebene a obešla to spodem.

Před tou odbočkou mě dohnal Braňo, tak jsem mu řekla, že jdu okolo… Teď si to předtav - tři hodiny na hřebenech, všechno mokrý, kalhotky mokrý, vítr… a Braňo mi na to řekl: “A přečo?” Prostě kluci tady jsou nějaký odolný 😀 Řekla jsem, že do Donoval dojdu - že s nima budu spát, ať se o mě nebojej, ale že mě to v tomhle počasí už nebaví a jdu do údolí.

Klesání po žlutý bylo hodně o hubu. Oslizlý to bylo, chcalo… a zase to bylo rovně dolu, tady nejsou žádný serpentiny. Ze dvou klacků jsem si udělala hole, abych někde neuklouzla. Ale stejně jsem je nakonec zahodila, protože mě hole v ruce serou.

Dole v Liptovský Lužný byl krám, takže jsem si hned koupila nějakou prasárničku. Jejich Valašskej salát s čerstvym rohlíkem a dlabala jsem to cestou skrz vesnici. Dál už to bylo asi jen 5 hodiny a asi 500 m převýšení. Dole už nebyla taková futeř, nebyla mlha a trochu pršelo.

Vtipný setkání - dole před krámem jsem měla už čtyři hodiny cesty, dlabala jsem ten salát a přišel nějakej místní opilec nebo pobuda a: “A co vy tady takhle časně ráno?”

“No já jdu z Ďurkovej.”

“A to je kde?”

Tak jsem mu řekla, že to je nahoře na hřebenovce… “Hmm… a je nahoře hezky?” Asi už měl svý vypito, tak jsem mu řekla: “Je tam veľa hezky” 😀 a radši jsem šla dál. Dál už to bylo do Donoval v pohodě - příjemný rovinky. Hezkej odpočinek od těch kopců.

Akorát teda jak mi vítr pořád nadzvedal pončo, tak mi promokly celý kraťas i kalhotky a ty mokrý kalhotky začaly dost opruzovat stehna…

Takže bych chtěla poděkovat Jarušce Hassový, že mi dala ten skvělej “nevim co” na pusu, protože jsem si to matlala na ty rozedřený stehna a krásně to pomohlo ☺

Ostatní mi pak volali kde jsem… jestli mi maj nakupit. Další den chtěli dát celou Velkou Fatru na jeden zátah - přes 40 km a 2000 m převýšení. To jsem řekla, že s mokrejma botama ani náhodou, tak si nakoupim sama další den a Velkou Fatru si rozdělim na půlku - nebudu dělat takovýhle šílenosti. Neni důvod to takhle hrotit, času mam dost. Chápu, že nemaj dovolenou a musej to hrotit co nejrychlej, ale já se na to můžu vy….

Pak mi volala Polská Magda, která je sice tak rychlá, že jí nestačej ani chlapi… ale taky to nebude hrotit a rozdělí si to se mnou.

Když jsem dorazila do Donoval, ostatní už byli v hospodě. Konečně tam byl bankomat, takže se mi vrátili rozpučovaný peníze za ubytování. Dokodli se, že bojedou busem spát do Bánský Bystrice k Braňovi… Magdin manžel našel v Donovalech úplně krásný ubytko v penzionu pro dvě za 42€, takže suprový…

Donovaly je velký zimní lyžařský středisko. Magda nám koupila něco na snídani, obchod ráno otevíral v 7:30, měla nás čekat krátká etapa, takže bylo všechno vyřešený ☺

Rozloučila jsem se s ostatníma, dali jsme si panáka borovičky a oni odešli na bus. Trochu jsem záviděla, že si budou moct přeprat, ale zůstat v Donovalech bylo asi pohodlnější. V hospodě jsem si ještě dala večeři - jaternici s “cykvou” a bramborami (sice jsem nevěděla co to je, ale bylo mi to putna). Přinesli mi óóóbrovskou jitrnici, která se nedala sežrat.

Během dne vlastně už ten déšť ustal a když jsem přišla do Donoval, tak už svítilo sluníčko. Domluvila jsem telefonicky penzion, dorazili jsme tam, krásně jsme se vysprchovali, přeprali gatě a ponožky - víc stejně nemá cenu prát. Šli jsme dolu na pivko a blížila se bouřka. Takže bylo krásný pít pivko a pozorovat blížící se bouřku, když člově ví, že spí bezpečně v teploučkym penzionu…

Jo, ještě jsem zapomněl říct, že Adam vzdal a jel domu ☹️