Den 21: Vyškovec - Velká Javořina

Den 21.

Právě jsem vyrušila stádo prasat s malejma selátkama. Takže tady sedím a čekám, až se dostanou někam do bezpečí. Selátka byly dost malý a neměli se zrovna moc k odchodu. Bachyně na mě čučely a výhružně chrochtaly. Radši jsem si kecla na zem a dávám jim načas, ať se bezpečně schovají… Takže mám čas na report z předešlého dne.

Včera jsem si ráno dala s Martinem poslední pivko ze sudu a vyrazila přes Bílé Karpaty na Velkou Javořinu, kde jsem si říkala, že budu spát na Holubyho chatě, nebo v půjdu dál a přespím v nějakém přístřešku. Odpoledne mají dorazit pekelný bouřky, takže jsem to spíš plánovala na tu Holubyho chatu. Bohužel s mejma zásobama jídla jsem večer trochu zatočili a dost se ztenčily. Cestou není žádná hospoda ani krám. Jedině sejít do údolí - tím ztratíš děsně vejškovejch metrů a to se ti nechce. Když jsem míjela JEDINÝ hospody na trase na Mikulčině vrchu, tak bylo ještě moc brzy (7 ráno) a byly zavřený, maximálně podávaly hostům snídani. Aspoň jsem se zastavila pro vodu + vyžebrala dvě plechovkový piva, aby se lépe šlapalo a taky se lépe šlapalo.

Hřebenovka Bílejch Karpat je bez vody. Ale je to velká krása, žádný velký převýšení. Na Javořinu se stoupá pozvolně. My tady žádný kopce nemáme, my tu máme jenom kopečky oproti Slovákům, tam jsou teprve kopce.

Ještě si vzpomínám, jak jsem se ráno bavila s Martinem, že mu psaly nějaký dvě kočky, že chtějí u něj spát a nadiktovali si vegetariánskou večeři??!! Oba dva jsme se museli smát! On tam chudák určitě nemá ani lednici, sám téměř nežere, maso má opravdu vzácně! No prostě hodně šetří. Vodu na mytí nádobí ohřejvá venku na kamínkách, pro čistou chodí ke studánce za chatu a holky z Prahy si nadiktují vegetariánskou večeři ☺ ….To je takovej nevím jestli nešvar, nebo neznalost terénu… nepochopení téhle situace. Trail angelové fungujou že si můžeš nabrat vodu, odpočinout si, nabít elektroniku, zajít na wc, někdy můžeš přespat, ale není to restaurace ty vole! Jo možná ti někdy uvařej, ale musíš to brát strašně pokorně a být vděčnej za to co je. A né si něco diktovat jako třeba teplou sprchu a teplou večeři. S takovouhle ať holky mazaj do penzionu.

Cestou jsem koukla na Meteoblue a hrozej velký bouřky. Ve zprávách píšou varování před krupobitím a ty vole snad i tornáda nebo co…. Takže se na to můžu vysrat a zakempim to na Holubyho chatě. No jo a teď se tam dovolej! Takže mapy cz kontakt - volám a hlasová zpráva: “Pokud chcete volat na Holubyho chatu volejte čílo 00421xxxxx”. A teď vona ti to tam takhle přeříkává, ale ty nemáš tužku, nemáš ty vole nic a jak si to budeš asi pamatovat??!! Takže jsem to klackem načmárala na zem. Na dalším čísle mi to zvedl nějakej týpek: “Ehm?”: “Dobrý den! Jmenuji se Zuzanan Polanecká, bylo by možné se dnes ubytovat? Jedna osoba esenpéčkařka.” Z teleofonu se ozvalo: “To musíte napsat správci na: infoholubyho chata @sk.” Já sama pro sebe: “Tvl kdo si to má asi pořád pamatovat??” Opět klacík do ruky. “Můžete mi to prosím ještě jednou zopakovat?” Týpek už dost podrážděným tónem: “infoholubyhochata@sk.” “Dobře tak děkuju a nachledanou.” Ještě jsem si pro jistotu našla ten email na stránkách a napsala tam. A samozřejmě mně nikdo neodpověděl, protože tam v tom maj děsnej bordel. Ne že by chatař nebyl skvělej, ochoten a milej, ale ten email tam mají blbě, protože tam není sk, ale eu! To jsem zjistila až na chatě.

Cestou Jsem potkala ženu se psem. Šla jenom malou etapu SNPéčka a říkala, že chatař je tam do pěti, takže když to stihnu a nebude plno tak by to spaní mělo klapnout. Zapla jsem vrtuli v zadku, přidala do kroku a byla na místě už ve čtyři hodiny. Na chatě obsluhoval fajn týpek = chatař s číšníkem dohromady. Ptám se, jestli můžu přespat. “A proč jste nezavolala?” “Ale já jsem volala!” Jako asi neví, jaký v tom mají zmatky! Nechtěla jsem mu to nějak složitě vysvětlovat, abych ho ještě nenasrala hned při příchodu. Byla jsem ráda, že mi dá postel. Chata byla volná a měly přijít ty bouřky, takže asi nejlepší řešení. Zahrála jsem pitomou blondýnu… to na chlapy funguje vždycky. Paráda! Dala jsem si kapustnicu… taky místní evergreen a tyvole! Toho byl takovej kotel zelí! To jsem snad nežrala ani na vánoce! A aby toho nebylo málo! Po tom co jsem se šla ubytovat a osprchovat, jsem si dala ještě celý vepřový žebra.

Chata pro jednu osobu úplně levná nebyla. pokoj stál 25 éček, ale když jste tam dva tak jenom 17…No bohužel. Magda bude už někde na Děvíně. Říkám chatařo-číšníkovi, že kdyby dorzila dívka se stejným problémem - může ji nabídnout spaní se mnou a ušetříme. Bohužel nikdo další s SNPéčkařů nedorazil.

No a už když jsem dojídala žebra tak to začalo přicházet. Bouřilo, foukalo, obloha se zatemnila, začaly padat trakaře. Já jsem zalezla do hospody, dala si další pivko a byla jsem šťastná jako blecha, že jsem v teple a v suchu.

Na chatě byli ještě dva starší Slováci. Byli to učitelé z technické střední školy v Trenčíně a pořádali tam bojovku pro svoje studenty. Studenti zůstali někde na půli cesty z Myjavy když přišla ta bouřka…docela o ně měli strach. Já bych ho o sebe měla taky ☺. Nakonec po osmé hodině dorazili, bouřku přečkali v přístřešku pod Javořinou. Spali před chatou ve stanech. Měli pouze vlastní jídlo a nesměli používat mobily. Když jsem ráno odcházela z chaty, všichni ještě krásně chrápali.

Na chatě je takovej zvláštní systém. Do pěti tam je oficiální chatař-číšník pak zavírá kassu a v sedm tam přijíždí hlídač. Pivko vám natočí, ale už jenom za keš, páč se nedostane do kasy. Chata se na noc zamyká. Domluvila jsem si s ním, že budu chtít po šesté odcházet, aby mi otevřel chatu. S tím neměl problém, jenom jsem ho prý ráno měla přijít vzbudit ☺ ☺ Ale byl moc milej a ráno mi popřál hodně štěstí na cestu.