Den 22: Velká Javořina - Brezová Pod Bradlom

Den 22.

Jelikož jsem spala na nejvyšším bodě Bílejch karpat, tak snad poprvý mě ráno nečekalo stoupání sjezdovkou nahoru. Šlo se krásně bukovým lesem plným medvědího česneku až na Myjavu. V Myjavě byl akorát čas oběda. Tak to hezky vycházelo 12 hodin - za sebou už 20 kiláčků a přede mnou ještě dalších patnáct. K obědu jsem si dala dvě pivka a kuřecí plátek s rýží a grilovanou zeleninu. Jako nechci si ztěžovat,ale jak je člověk za tu cestu úplně odsolenej, příjde mu všechno totálně přesolený. Už včera ty žebra a teď i tohle…přišla mi přesolená i rýže?? Myslím že je to opravdu jenom tím, že máte málo soli v těle… já totiž jinak solím hodně a mám rád hodně slaný…

Z Myjavy je to už co by kamenem dohodil k mohyle generála Rastislava Štefánika. Je na kopci na moc hezkym místě s výhledem na všechny strany. Stavba je to moc pěkná, ale bohužel tam vede silnice z města, takže byla obsypaná turistama. Jinak je to z města dost do kopce, takže bez toho autobusového supportu by tam bylo lidí desetkrát méně. Zde končí cesta pod oficiálním názvem cesta hrdinů SNP a dále pokračuje jako Štefánikova magistrála.

Moc jsem se nezdržovala. Udělala pár fotek mohyly, mohyly se mnou a úprk dolů do Brezové Pod Bradlom. Což je úplně malinkatá prdel, ale pro dpolnění zásob na cestě se SNPéčkařům hodí. Asi pět kiláků za městem jsem měla v kopcích vyhlídnutej přístřešek. Tak jsem doufala, že to nebude moc frekventované místo, maximálně nějakej SNPéčkař.

Měla jsem trochu strach. Byl pátek a mohlo se klidně stát, že k přístřešku vyjede nějaká omladina chlastat. Naštěstí jsme v kraji, kde se všichni bojí medvědů a po půl páté se tu z domu nevylejzá ☺.

No Přístřešek u chaty byl trochu strašidelnej, poškrábanej, okolo trochu hoven a bordelu, ale co bych pokaždý asi tak chtěla že jo?? Postel s nebesy?

Povečeřela jsem zabarikádovala se lavičkama a plastovým stolkem a usnula. Spánek byl takovej nevalnej, no spíš stál úplně za hovno! Z doliny nahoru doléhal štěkot psů, plus ty hororový nápisy na stěnách… a já blbka poslouchala před spaním Stephena Kinga Prokletí Salemu ☺. Nakonec zaplať pánbůh přišlo ráno a vysvobodilo mě.