Den: 23 Brezová Pod Bradlom - Amonova Lúka

Tak spaní trošku divočejší, tentokrát jsem se nebála medvědů ale upírů ☺. Cesta se krásně vlnila lesem. Bez toho přísného převýšení to utíká mnohem rychleji. Vůbec ten čas na cestě utíká jinak než normálně. Ráno se to zdá být ještě normální, někdy se to i vleče. Dost často jsem se koukala na hodinky, jestli už bude deset a budu si moci dát druhou snídani. Ale po obědě se to úplně otočí. Čas začne letět rychlostí blesku. Lehce kouknete na hodinky je 12.30 ujdete pár kroků a je 16.00…nechápete! A takhle až do večera. Takže s tímto vnímáním času se nemáte na cestě jak nudit, páč to nestihnete ☺.

Cesta vede do vesnice Dobrá Voda. Mají tam hrad, ale nechtěla se mi vůbec zacházet. Člověk se na dálkové trase stává totiž strašně línej ujít pár kroků navíc ☺. V Dobrý Vodě - úplná prdel v pustině - mají dokonce dva krámky! Do Bratislavy to mělo být bez obchodu, takže nakoupit na dva večery a tři dny. Samozřejmě jsem se těšila, že si ještě jednou po cestě opeču buřty. Občas mají v obchodech malé hořčice a ty pak k tomu bodnou. Krámek byl trochu vyjedenej, buřty nic moc, před salámy fronta a hořčici neměli. Neva - prubnu ten další krám…No a v něm měli naprosto to samý co v tom prvním… Takže to mám za to, že jsem tak vybíravá…Dva buřty + kus chleba + cibule + dvě pivka + magnézku a něco na snídani.

Cesta dál byla úplně pohoda, už to hold nejsou takový kopce, ale dělalo se stále větší a větší vedro. Na sluníčku se jít moc nedalo. Naštěstí ten konec trasy vede skoro celej lesem. Dotlačila jsem to přes Mon Repos až na Amónovu Lúku, kde byl moc hezkej přístřešek na spaní a ohniště. Je to takový docela profláklý místo pro SNPéčkaře kousek za Bratislavou. Místa na spaní je tam dost a taky by tam měl být pramen. Když jsem přišla bylo tam už plno, ale já měl radost že nebudu večer sama a ještě si s někým pokecám. V altánu už měli připravený spaní otec se synem. Syn byl poprvý přes noc takhle venku. Jeden cyklista s hamakou a tarpem, nějaký dvaja ve stanu a ještě přišel pár SNPéčkařů z Bratislavy. Postavila jsem si stan, nanosili jsme dříví a já se už moc těšila na svý dva špekáčky. Ostatní měli sebou slaninu a opejkali slaninu nabodlou na klacek…To jsem viděla poprvý v životě. Ještě si vedle ohniště připravěj velkej kus chleba a olej odkapávající ze slaniny utíraj do toho chleba… Parádní večer. Ten stan jsem sebou opravdu táhnout nemusela jsme 23. den na cestě a stavím ho potřetí ☺.