Den 3

Nebyla jsem dva dny na signálu. Až když jsem vyšla nahoru a zkusila jsem, jestli tu něco bude a signál tady je, tak snad to bude stačit.

Je mi strašně zle Dneska jsem dostala úplně záchvat. Noc byla úplně strašná. Myslela jsem že si vezmu svoje věci a pojedu stopem do Julian, kde je levnější camp a tam zůstanu dva dny. Pak jsem to tak nějak rozchodila, protože true hike je true hike, že jo. A já se znám, že bych se už nevrátila. 

Čauky, mám obědovou pauzu, tak mě napadlo, že můžu podat pár reportů. Ale jak se máte vlastně vy, u vás?

Jak už jsem říkala, viróza se mě drží jako blázen. Jak jsme spali v tom Fred Creeku, tak tam jsem musela kašlem a smrkáním všechny strašně budit. No, nevadí. Ale tam jsem poprvé použila filtr a přefiltrovala jsem si poprvé vodu, kterou jsem sice nepoužila, ale moje první přefiltrovaná voda! Nějaký týpek mi ukázal, jak se to dělá, protože jsem samozřejmě jako vždycky líná číst návody. Ale je to úplně strašně easy.

Tak jsem si musela odskočit, průjem nepřestal!

Víš, jaké to je, mít na poušti, kde je +30 na sluníčku, když foukne, je tak tak +10. Poušť je plná trnitých keřů, polovina z nich jsou jedovatý. Do toho tady jsou všude jedovatí chřestýši a do toho máš průjem. To nevymyslíš. A pak si musíš, ty vole, vzít lopatičku, vyhrabat díru, do té nasrat a toaleťák si vzít s sebou. To je k neuvěření. Dneska už jsem byla třikrát!

Ráno jsme vstávali vesměs nastejno. Ale všichni byli úplně mega rychlí a vyrazili teda o dost dřív přede mnou. Měla jsem dorazit do Mont Laguna. Tam to bylo asi 10 mil, takže nějakých 16 kiláků. Pak jsem myslela, že bych ještě 10 km popošla do Mont Laguny a tam si dala pivko nebo nějaké občerstvení a doplnila zásoby, protože je tam ten kemp je strašně předražený. A bylo to docela blízko a co tam člověk ve 2:00 odpoledne chce dělat…

Začala jsem stoupat, docela v pohodě všechno. Krajina krásná a najednou jsem uviděla za sebou dým. Můj první požár, docela blízko to bylo. Ono to tady v Kalifornii je hned. 

Jak jsem s tou virózou a sraním hrozně pomalá, tak mě furt všichni předcházejí. Je to takový strašně demotivující, když tě furt všichni předcházejí.

A tak si jdu, teda spíš se plazím, a najednou co před sebou nevidím, obrovského chřestýše. Ale obrovského! Tak zastavím, dělám hluk hůlkami, dupu, řvu. A chřestýš nic. Plazí se po cestě přede mnou dál. A to jako není malý had. To je dost velký had. A lidi jsou mu asi tak nějak docela u řiti, protože se mě vůbec nebál. Nechřestil a plazil se dál, jako kdyby o mě nevěděl.

Trošku jsem zpozorněla, obezřetně se kolem sebe rozhlížela. Když jsem byla asi 5 kiláků před Mont Laguna, tak přišlo strašné vedro, ukrutný vedro a do toho dost foukalo, tak se se šlo hodně blbě. Když jsem dorazila do kempu v Mont Laguna, tak to bylo už tak 40 °C. To bylo strašný. Měla jazyk na vestě a nevěděla jsem, jestli chci jít do hospody, dát si pivo nebo sprchu nebo si lehnout do stínu. 

V kempu jsem potkala povalovat se holčinu, která s námi spala také ve Fred Creeku a říkala, že už dál nejde, že bude odpočívat, že má hrozně těžký batoh. Tak jsme spolu koukali do mapy. Nevím co, ale mám nějakou zastaralou neaktualizovanou verzi na hovno, že tam nemám ty nejnovější komentáře. Potřebovala bych se domluvit s Bédou, jak to aktualizovat. Dalších 15 mil za Mont Laguna se prý nesmí kempovat a je to úsek bez vody. To znamená že bych musela ujít dalších 15 mil. Tak jsem si řekla, že to teda už nedám, že zůstanu raději v Mont Laguna.

Jeden fajnovej týpek s pejskem, voják jménem Jameson, zaplatil celý plácek asi za třicet dolarů pro všechny hikery. Takže jsme si tam mohli postavit stany. Já si pak došla do města nebo spíš vesnice nebo spíš jenom kempu, kde jsou asi restaurace a potom takový strore, kde prodávají takový ty reklamní upomínkové předměty v jedné půlce. A ve druhé je jídlo pro hikery.

Chtěla jsem si koupit nějakou zeleninu, sterilovanou okurku nebo prostě rajčata. Ale vůbec nic tam takovýho neměli. Prostě všechno jen v těch sušených verzích a konzervy. Jediný zeleninový, co jsem našla, byla rajská omáčka plechovce. Koupila jsem si pivko, tedy rovnou 6, jinak to tu nejde. Říkala jsem si, co nevypiju do večera, tak rozdám. Rozdala jsem jen jednu, protože do kempu přijel trail angel, měl Santa čepici a měl pro PCT hikery zadarmo pivka a chlazené limošky. Můj další trail angel, takže super.

Po šesti dnech jsem si dala sprchu, to koupání v řece nepočítám. Vyprala jsem si věci, myslela jsem si, že na tom horku mi hned uschnou. Ale tady to počasí je prostě jinak. Tady je šílené vedro a najednou se to prostě zlomí a rapidně se ochladí a je už šílená zima večer. 

Asi v půl osmé jsem si posbírala mokrý hadry, co mi nedoschly, a šla jsem do stanu. Byla mi brutální zima. Mokré věci jsem se dala do spacáku a doufala že, mi do rána do rána uschnou, protože to jsou věci, které bych si potřebovala vzít na sebe druhý den.

Jinak Santa se jmenuje Bryan a vyprávěl, že trail taky šel. Říkal jak, strašně zhubnul. Kluci, když mají normální váhu, tak pak na konci trailu vypadají jako zombíci a ženský, že tolik nehubnou, ale že se jim prostě udělá svalová hmota a zesílí.