Den 9

Ráno jsem brzo a rychle vstala a upalovala 4,5 km k backplace, kde měla být voda v kontejnerech nebo pramen. Když už jsem byla u backplace, uslyšela mě Andrea. Prý mi posílala zprávu na WhatsApp. Tak jsme se sešly, já si přefiltrovala vodu a společně šly dál.

To filtrování zabere dost času. 4 litry tak 20 minut. Ale zaplať Panbůh za vodu. Když jste nevyspalý, je vám zima, vedro, tak se stále nic neděje. Když je hlad, taky se nic neděje, ale žízeň se těžko snáší. To se přežít moc nedá.

Ve dvou se to líp táhne, může si cestou povídat. I když je to spíš maraton od jednoho zdroje vody ke druhému a na povídání není moc čas. Nabraly jsme 4 litry na 17, 5 km k dalšímu vodnímu zdroji u Tube Walter. Tam už ale žádná voda v kontejneru nebyla. Šly jsme tedy dolů k potůčku, Ale ten dost smrděl a byl zakalený. Voda rezavá, hnědá. Chtěly jsme spát na Mike’s place a my nevěděly, jestli tam bude voda, takže sázka do loterie. Nechcete si brát zbytečně vodu navíc, protože je těžká. Ale nechcete si volat SOS, protože jste dehydrovaný. A ta voda strašně smrděla, a to se vám taky moc pít nechce. Ale jak jsem ji pak lemtala po cestě, když jsem měla žízeň.

Stoupaly jsme na Mike’s place a doufaly, že tam bude krom vody i něco víc, třeba nějaký pohoštění, sušenky. Bylo to nekonečný, poslední míle jsme tlačily očima. Ta hnusná, rezavá a smradlavá voda nám taky došla. 2 míle od Mary jsme potkaly dvě holky, co taky neměly vodu a nevěděly, co mají dělat. Čekaly na místě, že dojde nějaký hiker, že ho poprosí o vodu. Tak jsme je navedly k Mery. Jak byly šťastný, hned začaly filtrovat. No a my taky.

Byly tam jen dva stoly, barel s vodou, nějaká skříňka s něčím, co jsme nepochopila. Pak stojící hlavy amerických prezidentů, se kterými se můžete vyfotit. A registr, kam se můžete zapsat. A plastový kanystr s vodu, kterou si ale musíte přefiltrovat.

Pak přišla Mary, statná sedmdesátnice. Když zjistila, že dochází voda, sedla do auta a přivezla další barely. Byl tam i jeden hiker z Německa a s tím se bavila německy, protože pár let žila v Německu. Ptala jsem se jí, kde je to lepší, jestli v Německu nebo Americe, tak prý v Americe. Němci jsou prý vyhrocený perfekcionisti, co furt pracují. A tak to v Americe nechodí.

A to byl konec dalšího dne. Jmenuje se to tu Marys paradise oasis. Takže přefiltrovat vodu, uvařit nudle a spát.