Den 10

Spaní u Mery bylo docela fajnový. Bylo tam ale dost komárů. Ráno jsme vstávali a strašně jsme se těšily, protože za 10 kiláčků mělo být Pradise walley coffee, což je vlastně hospoda nebo restaurace poblíž trailu. Dá se tam dostopovat asi 2 míle, možná míň 1,5 míle a dělají tam výborné hamburgery.

Strašně jsme se těšily na normální jídlo a já hlavně na pivo.

Cesta od Merry byla pohodová. Bylo to téměř z kopce. Už jsem se nemohla dočkat. Jen co jsme došly na místo, kde trail kříží cesta do té restaurace, jsme začaly stopovat a hned nás někdo vzal. Jo to asi místní kolorit, brát hikery. V půl jedenácté jsme přišly do hospody, bylo tam mnoho hikerů, i Češi.

Ta hospoda slouží ji jako místo, kam si můžeš poslat resupply box. Takže vstupní dveře jsou zavalený popsanejma krabicemi.

Chtěla bych doplnit jednu poznámku. Jestli se někomu zdá PCT přeplněný, tak není. Ti hikeři se opravu sejdou buď na tábořišti nebo hospodě. Jinak po cestě můžeš jít klidně celý den sama a nikoho nepotkat, až na campsite. Takže jo, je tu hodně lidí, ale jdeš sama, žádná tlačenice.

No v téhle hospodě ale najednou na oběd bylo opravdu hodně hodně hikerů. Oni totiž přijedou stopem z Idyllwild i z Julianu, takže na oběd byla plná hospoda smradláčů.

Daly jsme si pořádnýho americký ho burgera s coleslavem a tak tak jsme to obě do sebe natlačily. Po těch čínských polévkách a tortillách má člověk docela svraštělej žaludek. Dala jsem si dvě pivka. Prodávají jen třetinky. Víc to do mě nešlo.

Bylo vedro a čekal nás stoupák směrem k Idyllwild přes horu Mount San Jacinto. Takže jsme stoupaly a stoupaly, sbíraly výškové metry na druhý den. Na campsite dorazíš a klasika, rozbalíš stan, uvaříš a lehneš.