Den 18

Ještě bych chtěla trochu představit Andreu.

Dobré ráno Andreo. Můžeš nám o sobě něco říct? „Momentálně si tu stříhám puchýře…“ Má to moc krásný. „… které už mi zatvrdly. Jinak si to tu se Zuzkou strašně užívám.“ To já taky. „Každý den jíme něco dobrýho, každý den vidíme něco krásnýho, jsme tu naprosto spokojená.“ A co třeba děláš za práci? „Učím, ale teď momentálně nedělám nic, teď momentálně pracuji na svém těle.“ Takže tohle je Andrea, učí a moc si to tu se mnou užívá, jo a mluví česky 😊

To by nebylo ono, kdyby tady každého něco nebolelo. Něco nebylo natažený, otlačený, sesekaný od trávy, odřený od pádů a všeho možnýho.

Včera jsme neušly z Big Bear tolik mil, protože jsme vyrážely až někdy v půl jedné. Takže nějakých 15 – 16 kiláčků. Zůstaly jsme na kempišti, takže bylo fajn, že si ta moje noha odpočinula. Někdy je to horší, někdy lepší. Ale nestěžuji si, myslím, že spoustu lidí má větší problémy.

Dnes jsem si to rozmasírovala a trasa nebyla tak náročná, nemusela jsem si ani brát Ibáč.

Jeden takový poznatek: Někdy je dobrý zvednout hlavu a kouknout se dopředu, jinak pokud koukáš jenom pod nohy, tak hrozí, že si vrazíš větev do hlavy.

Nechala jsem se zlákat Andreou a konečně oblíkla tričko s krátkým rukávem a nebyl to dobrý nápad. Jak od rána do večera smaží, tak ani 50ka nepomůže a ruce se ti brutálně spálí. Takže jsem zas docházela s rukama napuchlejma jako Pepek námořník a věděla jsem, že mi naskáčou mega puchýře a bude to bolet.

Nohy to naštěstí zvládají, ty se tolik nepřipalují, teda zatím. Takže můžu chodit v kraťasech. Akorát se tu furt prodíráš křáčím, takže lýtka neustále rozdrápaná.

V Big Bear jsem si koupila dobrou věc. Ty čínské polévky jsou docela nevýrazný, tak je vylepšuji dresingem Tisíc ostrovů.