Den 23

Druhý den nás měl Greg v osm hodit na trail head. Ale ráno nebyl moc hovornej. Buď měl kocovinu jako blázen nebo si vůbec nepamatoval, co se dělo. Ale to je jedno.

Čekalo nás hustý stoupání, po sněhu s nesmekama. Před námi kopec Mount Baden Powel, jehož horní polovina byla celá pod sněhem. A na sněhu to opravdu klouže, kdykoliv ti ujede noha a ty ujedeš čtyři metry zpátky s tím těžkým batohem. Ze sněhu se blbě zvedá. Fakt hrozný.

Já nemám nepromokavý ponožky a boty úplně prodojený, nohy zmrzlý. Ty vole, to byl výstup hrůzy. Jsem myslela, že to nepřežiju, ale nahoře jsme pak byly šťastný, udělaly pár fotek a mazaly zas dolů. A doufaly, že cestou dolů už nebude ten zkur… sníh. Stoupat nahoru po sněhu je bezpečnější než klesat dolů. Naštěstí ta klesající strana byla jižní a bylo tam sněhu méně a ty sněhový pole se daly obejít. Sice hroznej voser, ale šlo to.

Dole jsme si udělaly oběd, čínskou polévku.

V campu byli už další hikeři. Byla tam i banda holek, které spaly na kovboje, což znamená, že si nepostavíš stan a spíš pod širákem.

Camp je tu plac, kde si můžeš postavit stan a když je to dobrej plac, tak je tam i latrína. Možná i nějaký ohniště.

Tady u Brightwoodu jsou kolem už i medvědi. Hodně hikerů hlásí, že už je vidělo. Já teda medvěda ani pumu vidět nechci, stačí na obrázku. Jsou tu už ty medvědí boxy, kam si musíš dávat všechno jídlo a medvěd se ti pak nevloupá za jídlem do stanu a ty se máš cítit bezpečněji.