Den 65

Ráno už mi bylo dobře. Takže jsme hikovaly, jak jsme zvyklé. Ušly jsme nějakých 33 km. Komáři zmizeli, takže parádička.

Je tu všude kolem dost spálených lesů. To musel být neuvěřitelný požár. Spáleništěm jdeš třeba i dvě, tři hodiny. Kolem tebe obrovský ohořelý stromy, který sice stojí, ale člověk má strach, aby na něj nespadly. Tyhle ohořelý stromy mají specifický název widow makers – dělači vdov.

Zapomněla jsem říct, že ve Snoqualmie jsme si poslaly box do Chevronu na benzínku. Nebyl vůbec problém s vyzvednutím, jen jim dáš 10 dolarů za to, že ti to uskladní. A světe div se, Andrea neměla ani úplně zkažený ovoce a zeleninu. Půlku jídla jsem ale naložila Bédovi do batohu, aby si to odvezl domů, aby se to nemuselo vyhazovat.

V tom Summit innu byl hiker box. To jsou koše, krabice, tašky, postavené někde před krámem, hotelem, recepcí, kam dávají hikeři věci, které už nepotřebují a chtějí se jich zbavit. A jiný hiker si to pak může vzít. V minulých časech, když ještě nebylo tolik hikerů, tak tam bylo spousta jídla, že šlo si tam nabalit jídlo i třeba na sedmidenní stretch. Spoustu lidí, co četlo ty dřívější cestopisy, to využívala a jelo se tu low cost. Většina hiker boxů je ale totálně vybraných. Nedá se na to spolehnout.

Ale v tom našem hotelu bylo v hiker boxu takovýho čerstvýho žrádla, že mi přišlo, že si někdo nakoupil na šestidenní hike a pak si to ráno rozmyslel a všechno tam nechal. Ale my měli svoje zásoby. Ale někomu jinému to určitě udělalo radost.