Den 93

Tak mám zas chvilku. Blíží se sem hurikán, takže mám dva dny zero a hódně hódně času povídat, co se dělo dál. Snad to nebude zas tak velký. Zatím spadlo jen pár kapek, fouká a je zataženo.

Ráno jsme s Andreou vstaly o půl hodiny dřív, aby nám nic neuniklo a šly se zúčastnit jejich snídaně. A bylo to zase obrovský. Pomáhaly jsme dělat french toasty. To se smíchají vajíčka, koňak, smetana, vanilka a do toho se máčejí hodně tlustý toustový chleby. Opeče se to na másle nad ohněm. Pak se dělají volská oka a ke všemu se jedí brambory. Amerika je ne hranolková, ale bramborová. Brambory na všechny způsoby, s paprikou, cibulí, s kořením. Opečou a přidají k francouzským toustům, k tomu volský oko a slanina, slanina a slanina. Já ji jím syrovou, mně ta opečená nechutná. A ke všemu kečup a celé si to zalejí javorovým sirupem. Připravovalo se to asi hodinu a půl.

U snídaně pak čekali, až si my hosti první nabereme a sedneme ke stolu. Pak teprve si brali oni, a to tam bylo asi padesát lidí. Neuvěřitelný.

Tak jsme se opět přežraly jak hovada a vyrazily dám. Noha mě naštěstí tolik nebolela. Vycházely jsme dost pozdě, až v devět. A s plným břichem, takže bylo jasný, že toho moc neuhikujem.

Kolem oběda jsme došly na Oregonskou hranici, kde se nastupuje do Severní Kalifornie. Je to jen takový patník uprostřed ničeho. U nás jsou hranice většinou podél řek nebo to rozdělují hory. Tady je to jinak, tady to mají nalajnovaný úsečkou. Prostě jdeš lesem a najednou hranice. Rozdělovali to na papíru, ne geograficky.

Večer jsme došly na strašně krásný místo, zapadalo slunce, nádherný výhled, nefoukalo, žádní komáři, teplíčko. Tak jsem se rozhodla, že budu spát na kovboje. Andrea se bála, ta má ráda svoje soukromí ve stanu. Já zas ráda koukám na hnězdy.

Popravdě komáři nakonec lítali, takže jsem se každý dvě hodiny stříkala repelentem. No spaní nic moc, ale zas jsem se mohla kochat krásnou hvězdnou oblohou 😊