Den 103

Ráno mě jako obvykle budila čmuchající srnka, ty jsou tady strašně vodrzlý! Čekal mě docela nudnej den, sama a ještě přes totální spáleniště. Dokonce jsem v né zas tak velký dálce viděla kouř, tak jsem se bála, jestli trail nevede někde kolem, abych se neocitla uprostřed požáru. Kouř už byl cítit i ve vzduchu. Naštěstí to bylo asi dost daleko. A taky už tu není, co by mohlo shořet….díky shořelejm stromům jsou docela výhledy. Hory Severní Kalifornie nejsou tak monumentální jako ve Washingtonu, ale jsou poseté malejma skalkama a je i na co se dívat. Někdo považuje Severní Kalifornii za nejnudnější část trailu, mě se docela líbila, a hlavně převýšení tu není zas tak velký.

Docela nezvyk hikovat zase sama….poslouchala jsem Harryho Pottera, aby mi nebylo smutno, ale zase to má jednu výhodu= nikdo na mě nemusí čekat .

Odpoledne už to bylo jenom z kopce, mělo to být z kopce až do Beldenu. Šla jsem kolem hezkýho půtčku, nabrala jsem vodu a všimla si, že mi v láhvi plavou nějaký breberky s ocáskama . Aha! Tak tady budu vodu raději filtrovat. Je to jako vždyky děsnej voser, než jsem měla hotovo, ozval se hrom. Ani jsem si nevšimla, že se kolem začalo zatahovat. Hmm tak uvidíme, jestli mě to dožene. Dohnalo, bohužel potkat bouřku ve spáleným lese není nic moc. Ty spálený pahýly (widow makers) nejen, že nechrání před deštěm, ale při větru se lámou. Takže když se začal zvedat vítr, slyšela jsem kolem sebe žuch, žuch. Klády šly k zemi. Tak to není moc dobrý myslela jsem si a pak spadla kláda přímo přede mě a já myslela, že se poseru strachy. Přeřadila jsem na vyšší rychlost a prchala pryč, jenže kam pryč…on ten spálenej les měl být až do Belden Town, takže z toho není úniku….Naštěstí to trvalo jenom hodinu. V sedm jsem došla na tenside, na Faroutu byla značená nějaká chata, ale bylo to jen zbořenina. Ale rovný místo na stanování. K večeři kaše s párkem.