Den 17: Portáš–Valašské Klobouky

Ráno jsem vstala v 6 hodin. Spaní bylo trošlu horší - střídala se zima a vedro ☺️ ale čistá postel je čistá postel, všechno jsem si přeprala a vstala jsem celkem odpočinutá. Byla jsem domluvená na snídani po 7 hodině - dřív to nešlo, potřebovala dceru odvýst na školní výlet.

Bohužel mě vůbec nic neuschlo - i když v pokoji bylo vedro, nevim... Naštěstí ty věci od Dynafitu jsou fakt bozí - oblíkla jsem si je mokrý a než jsem dosnídala, tak uschly.

Snídani mi paní připravila velkolepou. Obrovskou porci vajíček, k tomu čerstvý pečivo pro který byla ve městě, černej čaj a fakt mě tam obskakovala... zaplatila jsem (fakt chtěla jen těch 490 korun + poplatek obci) dala jsem dýško a ptala jsem se, jestli můžu chatu dál doporučovat, jestli normálně ubytovávaj, protože jsem tam byla úplně sama. Prej jedině přes tejden, víkendy maj plný ☺️

Ponožky mi teda neuschly, musela jsem si to mokrý dát do batohu. Naštěstí mám ty neprmokavý pytle, abych neměla mokrej celej batoh... a mikinu jsem si dala doschnout na batoh.

S majitelema jsem se ještě bavila jak nejrychlejc do Francovy Lhoty kde si chci doplnit zásoby, protože mě čekaj Karpaty, kde asi nebude vůbec nic. Mapy mě táhly po zelený, ale to prej v žádnym případě - že to je nahoru-dolu a pak bych musela strašně stoupat. Prej mam jít po hřebenovce přes Kohútku po červený do Papajskýho sedla, pak vystoupat na Makytu a sejít do Lhoty.

Byl to dobrej nápad, protože cesta kolem Kohútky - lyžařskýho areálálu - byla moc hezká. Pak jsem začala klesat do Papajskýho sedla a to byl mazec. To bylo tak příkře dolu že by to člověk nejradši šel s hůlkama nebo poprdeli aby si nedal do držky... Zároveň se mi křivil úsměv, protože mi bylo jasný, že budu muset to samý zase nahoru na Makytu.

V sedle je památník kde přecházela armáda na pomoc proti němcům. Na makytu to zase bylo tak příkře do kopce, že by to člověk nejradši lezl po čtyřech - téměř musel.

Tak jsem se vyškrábala na Makytu a pak už to bylo pozvolný klesání. Cestou jsem potkala Hubertovu kapli - bylo to takový bivakovací místo s obrovskejma stolama, krásnou kapličkou a obrovskou sochou asi nějakýho bači. Bylo půl dvanáctý, tak byl čas na malou svačinku. Zapomněla jsem říct, že paní mě nenechala odejít a ještě mě nabalila paštiky a čerstvý pečivo na cestu ☺️ Pečivo a paštiky super, ale neměla jsem to srdce ji řikat, že jsem na jabka alergická... takže je sebou táhnu a nevim co s nima 😀

U Hubertovy kaple jsem si teda sedla, namazala si rohlík a do to toho se objevil místní obyvatel SRŠÁŇ. Já se ho hrozně bála. Vypadalo to, že to tam je jeho, takže jsem nedojedla svačinu a v podřepu sbalila batoh. Ještě jsem tam konečně stihla vyhodit do koše ty boty. Trošku mě to bolelo u srdce - přeci jen jsme toho spolu dost prošli... bylo mi to trošku líto, ale přeci se s nima nepotáhnu až bůhví kam - už jsou nenositelný.

Rohlík jsem si vzala do ruky a upalovala dál.

Cesta do Francovy Lhoty byly čim dál víc dolu a dolu až to byl docela prďák a bylo mi jasný, že to další den budu muset zase stoupat.

Ve Lhotě jsem si nakoupila a rozhodla jsem se, že si to protáhnu až do Valašskejch Klobouků a až za Brumlovem zase vystoupám na hřeben.

Udělalo se strašný vedro. Cesta vedla po cyklo a po silnici zase jeden kamion za druhym. Sluníčko pralo a mě se zase začaly připalovat spálený ruce. Sice jsem si je namazala, ale nepomáhalo to. Nezbývalo než si v tom vedru oblíknout mikinu a jít v tom vedru v mikině. Bála jsem se, že se v tom budu pařit, ale jak byla mokrá, tak to krásně chladilo ☺️

Cestou jsem si chtěla někde v hospodě ulevit od sluníčka a dát si něco dobrýho k jídlu... bohužel zase cestou nic nebylo - všechno zavřený. Potkala jsem jen cukrárnu: "No co, aspoň si odpočinu od sluníčka a dám si zmrzlinu - tu mám docela ráda - a studený pivo." Bohužel měli jen birely... a Aperol. Tak jsem si dala dva kopečky zmrzliny a Aperol ☺️ Zmrzlina mi v tom vedru udělala dobře. V životě jsem neměla šmolouvou... měli tam totiž jen šmoulovou a větrníkovou. Ucucla jsem si Aperolu a koukám, že je po něm 😀 Nechápu jak to ty ženský pijou pomalu - jako to cumlaj po douškách?

Z Klobouků jsem šla po cyklostezce... původně jsem chtěl spát v Brumlově v turistický ubytovně ale pán mi do telefonu řekl, že neubytovávaj: "teda máme plno!" Byla jsem zase zmatená - jestli kecal, nebo zapomněl nebo jak to tady vlastně maj. Všichni řikaj že maj plno a pak vidim jen samý prázdný hotely.

Jestli se něčeho při spaní takhle na divoko bojim, tak to je banda vožralů nebo feťáků... a nejlepší bylo že na konci města na tý cyklostezce jsem potkala dva, jak si to píchaj někam do boku. Takže jsem začala mít docela strach. Naštěstí tam kde jsem chtěla spát - kaple svatýho Huberta to bylo ještě asi čtyři kiláky za Kloboukama a pak ještě dál směrem do lesa... řikala jsem si, že tam by se snad žádnej feťák nevyškrábal.

Kaplička byla mrňavá, akorát pro mě - možná ještě pro druhou osobu... byla trošku špinavá, ale dala jsem si pod sebe Tyvek ☺️ Bohužel jsem musela docela dlouho čekat než se začne stmívat - kdyby si to tam nějakej cyklista jel prohlídnout, abych tam nebyla jako pěst na voko a všichni nevěděli, že tam přespávám. Doufala jsem, že se mi ty věci trochu usušili, ale ne. V tom pytili mi stašně zatuchly ponožky a hrozně to smrdělo... to praní bylo asi zbytečný 😀

Najedla jsem se a když už bylo osum, řikala jsem si že už nikdo nepřijede a že si to začnu rozkládat. Opak byl pravdou. Přijelo auto, zajelo až ke kapličce a vyšel mladý pár... asi chtěli v kapličce taky přespat, ale bohužel - byla jsem tam první 😀 Takže spali vedle v autě. Večer hráli na kytaru a paní k tomu hezky zpívala ☺️

Cestou mě začalo nepříjemně píchat v pravym stehně. Kdyby to bylo namožený, tak se to pohybem rozhejbe ale todle se s pohybem zhoršuje. Obávám se, že mam nataženej sval a že to trošku bude zlobit.