Den 33: Modrava–Železná ruda

Ráno jsem se vzbudila v pět a šla na záchod. V noci žádná bouřka nepřišla, ale na telefonu mi to ukazovalo, že má začít pršet v devět ráno… chvíli jsem přemejšlela, jestli nemam začít balit už teď, ale nakonec jsem zaplula do pelechu a do šesti se ještě válela…

V šest samozřejmě začalo lejt 😀

Aplikace v telefonu mi ukazovaly, že se to do devíti má ještě zhoršovat, takže jsem to naházela všechno do batohu a na pořádný zabalení jsem se vrátila na Modravu, kde je přístřešek a všechno jsem v klidu pořádně zabalila.

Z Modravy jsem vyrazila v sedum a to přestalo pršet… takže jsem to jako kráva balila v tom největším dešti úplně zbytčně, abych to měla pořádně mokrý.

Cesta vedla na Poledník kolem Roklanskýho potoka a bylo fakt nádherný, jak se tam ten potok meadruje… kolem byl takovej mlženj opar, lehce mžilo, nepršelo ☺️

Vodu mi ještě ráno přefiltroval týpek co vedle mě stanoval, takže jsem ji měla dost na cestu.

Trochu jsem přemejšlela kudy mam jít, protože cestou nebyla žádná hospoda a já měla jen chleba s jednou paštikou… hrozilo, že budu mít hlad. Hledala jsem nejkratší cestu… ukazovalo mi to nějakou uzavírku - že se tam nesmí do konce července. Asi něco jako u nás zavíraj cesty kvůli tokajícím tetřívkům...

Mapy.cz mi našly nějakou jinou cestu - zpevněnou. Po nezpevnějch bych si netroufla, protože ty tady nikam nevedou. Vydala jsem se teda po ní… ale asi za dva kilometry byl brod… most nikde.

Statečně jsem sundala boty a dala je na batoh, že to přebrodím… jenže to tak klouzalo, že jsem tam málem spadla už na začátku. Ta cesta měla potok křížovat ještě několikrát a nevěděla jsem, kolik z toho bude brodů, tak jsem se na to vykašlala a vrátila se zpátky.

Když už to dopadlo takhle a já si zašla čtyři kilometry, rozhodla jsem se, že to vezmu přes Prášily, kde je výborná hospoda u Michala.

Cesta do Prášil vedla více-méně z kopce kolem území, kde byl zákaz vstupu mimo stezku, protože hrozí výbuch munice. Přišla jsem tam akorát v půl dvanáctý - v čase oběda. Zaplula jsem do známý hospody, kde měli spoustu hotovek… i když ne úplně levný. Protože jsem neměla už vůbec nic k jídlu, měla jsem hroznou chuť na flák masa… dala jsem si vepřovou krkovici ☺️

Měli tam dokonce i Vietnamce, takže jsem si nakoupila… kemp, kam jsem směřovala, byl asi tři kilometry od Železný Rudy, takže bych pro večeři musela docela daleko. Koupila jsem večeři a snídani, víc koupim zítra.

V kempu jsem měla zarezervovanou chatku. Tenhle konkrétní kemp jsem si vybrala protože tam měli pračku… já měla věci už dost zahnojený a potřebovala jsem si vyprat.

Zase jsem hledala nejkratší cestu - a ta vedla pod elektrickym vedením a byla dost široká, takže nehrozilo, že se ztratim nebo cesta zmizí a já se zase budu prodírat nějakym křovím. A opět - moje zkratka byla sice kratší, ale o to horší… byla podmáčená, všude byla bažina. V jednu chvíli jsem zaváhala a do tý bažiny spadla. Takže jsem měla půlku batohu vyráchanou, celou prdel, boty a ruce zaprasený od bahna.

Musela jsem se smát, tomuhle jsem se přesně chtěla vyhnout u brodu ráno… ale asi jsem měla někde v osudu napsaný, že se dneska vykoupu.

Ale smála jsem se taky proto, že na mě v kempu čekala pračka… takže mi mohlo být jedno, že mam mokrou a hnědou prdel… jenom ty turisti na mě koukali blbě.

Do kempu jsem dorazila kolem pátý hodiny, takže jsem měla dost času vyprat a bylo dokonce příjemně teplo a svítilo sluníčko, takže mi to mohlo pěkně schnout.

V kempu bylo pár lidí - v chatkách i ve stanech… pak přijel pár na těžko na kolech a já si řikala, že bych takhle ráda vyrazila s Bédou ☺️

Po sprše jsem si dala večeři a tak nějak pořád zevlovala… hlavně jsem posouvala věci, aby byly pořád na sluníčku. Pak jsem dostala zase hlad, a sežrala jsem úúúplně všechno, co jsem měla - i to na snídani. Naštěstí jsem věděla, že ráno půjdu přes Železnou rudu, kde je pár krámků.

Byla jsem ráda za chatku, protože v noci přišla bouřka a pršelo až do rána.