Vzbudila jsem se jako dycky zase před pátou, ostatní vstávali až v sedm, nejdřív jsem se válela v posteli a pak hodinu bloumala po kempu, abych ostatní nerušila.
Celou noc pršelo a ráno taky. Zřejmě nás čeká den plný deště…no mně to nevadí a holky ať si užijou i deštivé počasí 😀️ . Ráno jsem se hodně nasnídala a to byla chyba. Hned za kempem před klášterem je super cukrárna, kde měli i pivo a chlebíčky!! Škoda mohla jsem si dát od každýho druhu jeden, takhle na ně už nebylo místo . V cukrárně byl pár mílařů, které jsem už párkrát potkala. Na to, že jdou padesát denně se furt potkáváme, ale oni musí přesně kopírovat trasu pro cyklisty, takže to mají mnohem těžší.
V dešti jsme tedy vyrazili směr osada Jizerka a Harrachov. Během stoupání na Smědavu přestalo pršet a my se přesně v půl 12 vyškrábali nahoru a rovnou si to zamířili na oběd s cenami upravenými tak, jak se to hodí pro vysokohorské středisko.
Původní plán byl, že budeme spát v Harrachově v kempu ale Honza Schovánek se nabídl/ nebo ho holky ukecaly, že můžeme spát u něj v apartmánu. Takže poslední večer mé poutě budu trávit v luxusním apartmánu jupí!! Psala jsem Vencovi - kde se pohybuje, že budeme spát v Harrachově nejspíš v penzionu a on by se mohl přidat. Přidal se k nám, ale aby nás dohnal, musel ten den ujít skoro 60 kilometrů.
V Martinském Údolí jsme dali ještě pivo. Přijel pro nás Honza a nabral Martu, my jsme se to rozhodli určitě dojít po svejch, a byl to dobrej nápad, protože nám v penzionu stihli připravit úplně báječnou hostinu!!
Dali jsem si sprchu a vrhli se na jídlo. Cetering dovezl šampaňský a pivo z místního pivovaru. Holky se pak sebraly a odjely s Honzou domů – zrovna ve chvíli, kdy se přiřítila obrovská bouřka a pořádně smetla celý Semilsko…jenom v Harrachově se párkrát zahřmělo, pět minut pršelo a bylo po bouřce. Najednou mi Marta volá, že uvízli na cestě a nemůžou se dostat domů….všude popadaný stromy. „Neblbněte a okamžitě se vraťte do Harrachova, tady je už po bouřce“! Ale vracet se jim už nechtělo. Ta cesta domů jim trvala místo 40 min 2 a půl hodiny….
Komentáře
Zuzana
No nechápeme, byla uzavřená ta cesta z Harrachova na Ručičky...tam se prý nedalo ani projít, na cestě kolem Mumlavskejch vodopádů nebylo vůbec nic...
Marta
Zuzi, ta cesta byla opravdu dobrodružná, otáčeli jsme se u 4 stromů ostatní jsme objeli nebo podjeli. Ale i Ty jsi měla štěstí, další den už cesty kolem Harrachova zavírali, že je tam nebezpečí pádu stromů. Takže jsi to stihla jen tak tak..