Den 55: HOTOVO

Tak konec, poslední den. Poslední etapa. Je mi smutno, domů se ani trochu netěším. Doma mě čeká jen bordel a uklízení. Nejradši bych zůstala pořád na cestě, spala na divoko obklopená přírodou. Bohužel to nejde, moje finanční zásoby nejsou nevyčerpatelné a člověk musí opět do práce. Od toho, abych se rozbrečela, mě drží jen představa, že si prací vydělám na další cestu.

Marta s Honzikem nám na snídani nechali vajíčka, takže královská snídaně a vyrážíme na Labskou kolem Mumlavskejch vodopádů. Venku je krásně, krásně se dýchá…to bude tou bouřkou, co se večer přehnala přes Semilsko a způsobila mnohočetné škody.

Batoh mi nesl Béda, takže jsem si do kopce vyšlapovala jako princezna. Cestou jsme potkali mílaře, chudáci museli sesednout z kola a tlačit, jinak by je diskvalifikovali. Nechápu jak málo věcí sebou mají, a to spí nadivoko jako já.

Na Labské došlo k pomyslnému uzavření kruhu, který jsem před 55 dny započala. Dali jsme si pivo a polívku, teda několik piv a polívku…hlavně Venca 😀️ . Dal si čtyři kousky, rozloučil se s náma a pokračoval dál po severní stezce až na nejvýchodnější bod republiky. Strašně jsem mu záviděla… nejraději bych si to dala celý znova 😀️ .

Cestou na Dvoračky mě Béda trochu zdržoval, takže jsem čekala nějaké uvítání. A taky bylo, přivítala mě spousta kamarádů i s rodiči a kompletně mě zlili šampaňským. Naštěstí mi taťka vzal náhradní tričko 😀️ . Po dlouhé době měli na Dvorajdách zase držkovou což byla pro mě jasná volba + houska + pivo + pivo… stejně mi to nestačilo, proto přišel na řadu ještě tatarák 😀️ .

Dále jsme se vydali směr Rezek, vzali jsme to přes samotoč a v půli cesty si dali vychlazeného lahváče. Zase mě všichni teatrálně zdržovali… = asi ještě někdo příjde… a ona dorazila Kristýnka Hádková!!! Vždycky mě fascinuje jak horkokrevná je a ztrapňuje mě. Já mám na sobě mikinu s kapucí přes hlavu, protože trochu pofukuje… Kristýna dorazila v tílečku a minikráťáskách a všem nám přinesla proseco. Něco tak zbytečnýho jako mikinu by si sebou nebrala 😀

Na rezku jsem si vypla hodinky a spočítala kolik kilometrů jsem dohromady ušla, bylo to 1937,7 km. Číslo jsme napsali na kus kartonu, všichni se na něj podepsali a vyfotili se, rozloučili se a domluvili jsme ještě sraz na druhý den u Špirdy v hospodě u nás v Benešově u Semil. Mám trochu obavy, že moje játra dostanou zabrat 😀️ .