Den 1: Dukelský průsmyk - Cierná hora

Cestou do sedla už jsem v autobuse zůstala jediná. Doufala jsem, že tam se mnou bude aspoň jeden SNPčkař… no nevadí ☺ Autobus mě vyplivnul - dál to nejede, týpek si tam dával pauzu - ani se mu nedivim. Jeli jsme to 3 hodiny a asi 50 zastávek.

Na Dukle - v průsmyku - jsem chtěla navštívit ten nej památník padlým hrdinům. Nojo, jenomže na mapách mi to ukazovalo asi 3 památníky a já nevěděla, ktere je ten pravej. Do toho tam je úplně šílenej provoz - jeden kamion za druhym a hrozně špatně se tam přebíhá. Na svý straně jsem ho nemohla najít… tak se mi po 10 minutách čekání povedlo přeběhnout na druhou stranu… no a na druhý straně jsem ho konečně uviděla - na tý první straně 😀 Takže další čekačka, abych mohla přeběhnout zpátky a prohlídnout si to tam celý.

Po prohlídce jsem zase musela čekat a přebíhat - protože krám byl na druhý straně a já měla hroznou chuť na studený pivko. Z krámu už jsem naštěstí přebíhat nemusela a vyrazila po červený na cestu. Ta byla lemovaná spoustou vojenský techniky - mě to nic neřekne, ale technický typy by se tam vyřádili.

Bála jsem se, že mi bude zima… ale bylo úmorný vedro - ještě že jsem si pro to pivko došla, protože až do Kapišový (20 km) nebylo vůbec nic. Tam byla naštěstí otevřená hospoda, tak sem zajásala, že si nedám jedno točený, ale DVĚ! Asi 20 minut jsem čekala než mi paní natočila pivo - nikdo tam samozřejmě nebyl, to je bohem zapomenutý kraj… bylo tak teplý a hnusný, že jsem si už druhý nedala a mazala jsem směr Svidnik.

Odpoledne kolem 4 hodiny jsem dorazila do Svidníku. Naštěstí se už zatáhlo a nebylo takový vedro. Kousek před městem je úplně nádhernej památník s nevim čim a nevim pro koho… já jsem si to akorát vyfotila a mazala do města, protože jsem měla ukrutnou žízeň a chuť na pivo, že jsem si to pak radši dohledala na googlu, než to tam studovat.

Ve městě byl krám a já věděla, že nahoře u útulny je ohniště a venku krb, takže jsem si koupila buřty a že se večer zabavim zatápěním, udržováním ohně a opejkáním špekáčků. Chtěla jsem se někde zastavit na točený, ale byla tam je nějaká prdlá cukrárna, kde měli jen lahový - alespoň Plzínku… jak už z minula řikám: “Sere pes, hlavně že je co pít.”

Bylo mi líto, že jsem šla celou cestu sama, protože podle stránek https😕/cestasnp.sk/na/ceste mělo vycházet víc lidí - ale já nikoho nepotkala. Až když jsem vycházela ze Svidniku, tak jsem potkala dva kluky, který taky chtěli spát na Černý hoře. Byla jsem ráda, že tam nebudu spát sama, ale ty teda mazali krutopřísnou rychlostí, takže jsem je nechala daleko, dalko před sebou.

Kluci hrozně pospíchali, protože neměli stan, jen tarpy na hůlky. Klasický hikeři - začátečníci - tarp nikdy nestavěli… takže utíkali aby se vešli dovnitř a nezmokli, protože trochu krápalo - ale nic z toho nakonec nebylo. Cestou prej potkali další dva kluky a nějakej další pár, útulna byla jen pro 6 lidí, tak se báli, aby se vešli. Já mam stan, takže jsem se plazila. Ze Svidnika to je 2 hodiny jen nahoru, tak jsem nikam nespěchala. Navíc byl cestou nahoru ukrutnej vichr. Došla jsem do sedla pod Černou horou - po hodině a půl stoupání lesem bez rozhledů - a tam seděli dva týpci, popíjeli víno, a pozvali mě… Taky jdou SNP. Byla jsem ráda že si mam s kym pokecat. Obdivovala jsem, že každej táhne asi 4 l vína… prostě fanjšmekři 😀 Měli obrovský bágly, jeden ho zvážil - 30 kg. To je prostě šílený. Kdyby to na mě spadlo, tak mě to zavalí a já tam zůstanu 😀

Ale dobrý, dobrý, nečekala jsem, že to bude taková pártoška. Kluci mi v pauzách mezi zpíváním vyprávěli o SNP. Dávali rady na medvědy… jen se nemohli schodnout - jeden řikal, že mam utýct, druhej, že mam dělat mrtvou… třetí, že mam útočit… ale jsem ráda, díky za skvělý rady ☺ Ze sedla jsem šla s nima, protože se 30kg batohem jsem čekala, že půjdou pomalu.

Společně jsme došli na Černou horu a … ty vogo, tam bylo lidí. Já se bála, že budu celý SNP sama… útulna plná, už nějaký stany postavený… ještě nějaká přišli… spalo tam minimálně 20 lidí.

Nahoře pořádně foukalo, já přišla pěkně spocená - a byla tam fakt zima. Okamžitě jsem se oblíkla do teplýho a jenom jsem zírala co kluci tahali z těch 30 kg batohů… ty buřty jsem si fakt kupovat nemusela 😀 (nesu je stále)

Já jsem si radši postavila stan - v přístřešku by sice místo bylo, ale dovedete si představit 10 ožralejch, chrápajících, prdích chlapů… nakonec to stejně moc nepomohlo. Chrápání bylo slyšet i na těch 50 m 😀

Nanosila jsem dříví, rozdělali jsme oheň a kluci začali tu obrovskou hostinu dávat na oheň - klobásky, špekáčky, buřtíky, slanina… dokonce nějakej ježek ze špeku - koupili masu špeku, nařezali to do ježka, to hodili na gril z toho se ulamovali ty bodliny… bylo to fakt strašně dobrý. Do toho mi pořád nelejvali výborný studený víno. Sice muškát, ale vůbec nebyl sladkej. Paráda. Kluci milujou Kryla a rádi zpívaj, takže jsme pak zbytek večera prozpívali, než jsem zavelela, že jdu taky spát.

I když to je z toho Svidnika 2 hodiny dokopce, tak tam dorazila banda kluků se jen vylejt po práci. Ze začátku byli v pohodě. Taky si něco opekli… ale šli spát a kalit nahoru na rozhlednu a ty dělali bordel až do rána, takže spánek zase stál docela za prd. Navíc samozřemě z rozhledny ty 3 patra dolu na záchod nechodili, takže jsem se jen modlila, aby mi nepochcali stan…